Svým miláčkům chceme dopřát co nejdelší zdravý život. Dnes na všech frontách skloňované očkování je u domácích mazlíčků nezbytnou součástí veterinární péče.

Bez vakcíny máte stopku na dovolenou

Přestože Česká republika platí už dvacet let za stát prostý vztekliny, v okolních státech řádí dál a riziko, že se u nás nemoc zase objeví, existuje. Proto je ze zákona povinné očkovat některá zvířata. „Chovatel je povinen zajistit, aby byli psi a některá další zvířata držená v zajetí, zejména liška, jezevec, kuna, fretka, ve stáří od 3 do 6 měsíců a poté vždy jednou za rok očkováni proti vzteklině, uchovávat doklad o tomto očkování po dobu nejméně jednoho roku a na požádání jej předložit orgánům vykonávajícím státní veterinární dozor,“ diktuje Zákon o veterinární péči.

Majitelé často očkují i kočky, ale povinnost to není. „Pokud se nejedná o kočku, která cestuje do zahraničí nebo se účastní výstav,“ doplňuje veterinářka Anna Spurná. Setkávání s ostatními zvířaty na svodech, výstavách a závodech je ale i důvodem pro povinné očkování koní proti chřipce.

Uvažovalo se také o nutnosti očkovat koně proti rhinopneumonii vyvolané herpesvirem. Během loňska se nákaza v Evropě začala šířit. Na konci loňského roku se ale nakonec rozhodlo pouze o doporučení.

„Nákazovou situaci nadále bedlivě sledujeme. V případě, že by došlo k jejímu zhoršení, jsme připraveni povinnou vakcinaci proti koňskému herpesviru opět do veterinárních podmínek pro svody koní zahrnout, případně přijmout další opatření proti šíření nákazy,“ upřesňuje  ředitel Státní veterinární správy Zbyněk Semerád.

Zvažte, zda hrozí riziko kontaktu

Tam, kde končí nařízení zákona, se ale otevírá ještě obrovský prostor pro rozhodování chovatelů. Smrtelných a jinak závažných nákaz, proti kterým lze bojovat očkováním, je mnoho. Zejména u psů. Nejčastěji se očkují proti infekčním nemocem jako je psinka, parvoviróza, infekční hepatitida, parainfluenza, laryngotracheitida i leptospiróza. Majitelé mají možnost využít kombinovanou vakcínu a nechat psa naočkovat proti těmto nemocem společně s vakcínou proti vzteklině. Onemocnění mají společný těžký průběh a velkou pravděpodobnost úmrtí. A proto očkování veterináři silně doporučují.

U méně častých onemocnění by pak měli majitelé zvážit, zda riziko nákazy právě u jejich miláčka hrozí. Třeba v případě tetanu, který se vyskytuje sporadicky ale smrtí psa končit může. „Očkování doporučujeme zejména u psů, kteří přijdou do styku s koňmi, ovcemi nebo u psů loveckých,“ vysvětluje veterinářka Radka Žáčková z Veterinární kliniky Delta.

Tetanus do organismu proniká skrze otevřenou ránu. Což jsou nejen přímo zranění, ale riziko vzniká i v období padání zubů. Častější je výskyt boreliózy přenášené klíštětem. Očkování pro lidi zatím neexistuje, pro psy ano. Vakcína se aplikuje každý rok, není to ale řešení pro ochranu psů před parazity. Ta by měla pomocí kapek či obojků pokračovat z mnoha důvodů nadále.

Chovatelé, kteří mají vlastní chovy, mohou zvážit očkování proti herpesvirové infekci, která útočí na reprodukční orgány fen. Nemoc způsobuje oslabení štěňat ještě v děloze, jejich následné úhyny po porodu nebo potraty. Pro majitele starších psů může být atraktivní očkování proti plísňovému kožnímu onemocnění. To se projevuje řídnutím srsti, jejím vypadáváním nebo tvorbou lupů.

Vakcína na rakovinu kůže

Světová asociace veterinárních lékařů malých zvířat (WSAVA) vydává přehled vakcín a mezi nimi se nachází i doporučení pro nové preparáty využívané ve světě. V Severní Americe mají například vakcínu proti viru psí influenzy. V USA došlo také ke schválení vakcíny proti malignímu melanomu – rakoviny kůže. Dostupná je i v Evropě.

Brazílie zase vyvinula očkování proti leishmanióze. WSAVA ale upozorňuje, že nová očkování většinou vznikají pro potřeby daných zemí. A globální záležitostí nebudou. „Mělo by se zdůraznit, že tyto vakcíny nebudou pravděpodobně povoleny k použití v celosvětovém měřítku, ale budou využívány pouze regionálně,“ zní stanovisko WSAVA.