„Holubaření je pro rodinný život určitě výhodným koníčkem. Když to srovnáte třeba s myslivci nebo rybáři, tak jste vlastně pořád doma. No, doma, spíše v holubníku. Žena i děti ale vždy vědí, kde mě najdou,“ říká Martin Jurásek a druhým dechem dodává, že to platí jen v zimní sezóně. Během závodního období je totiž skoro každý víkend pryč.

„Když chcete dělat koníček opravdu naplno, musíte mu obětovat hodně času. Někdy jdu z práce rovnou k holubům a vracím se až po setmění. Jako rodina jsme se taky naučili odříkat si letní dovolené u moře. Neumím si představit, že bych během závodní sezóny nebyl 14 dní u holubů. To je nemožné,“ přiznává Martin Jurásek, že rodinu občas zanedbává. Na dovolenou tak rodina jezdí buď později na podzim, nebo v zimě. V Ostrožské Nové Vsi se zkrátka všechno točí kolem holubů.

„Během celého roku musíte o chov pečovat. Nejde jen o každodenní krmení a čištění, starat se musíte také o zdravotní stav holubů a během závodní sezóny zase o trénink. Zima je obdobím klidu, léčení, povinné vakcinace a přípravy holubů na závody,“ vysvětluje svůj roční koloběh holubář Jurásek.

Víte, jak holubi dokážou doručit zprávu?

| Video: Youtube

V pohádkách a historických filmech patří nadívaná holoubátka k delikatesám královských stolů. Jedí se zpravidla holoubata, která jsou ještě nelétavá. Když začnou létat, vytvoří se jim svalstvo a maso je tužší, z dospělého holuba ale podle Juráska můžete udělat bezvadný holubí vývar. V jeho rodině se ale pokrmy z holubů oblibě netěší. „Když si vzpomenu na mládí, kdy jsme je dělali, tak musím říct, že je to velmi chutné. Dnes to ale nikdo jíst nechce. Raději si pochutnají na kuřecím z obchodu a kvůli mě se s nimi nikdo dělat nebude,“ usmívá se Martin Jurásek.

Meteorologem, výživovým specialistou i genetikem

Pokud se chce někdo koníčku začít věnovat měl by holubům vytvořit hnízdní podmínky. Nemusí jít rovnou o „Grand hotel“, ale holubník jako ve filmu Vesničko má středisková zcela jistě nepostačí. „Ideálním startem je bouda o rozměrech 2x2 metry, do níž zabudujete budniky, v nichž holubi se svým partnerem hnízdí. Na začátku zcela postačí 15–20 párů, to znamená 30 až 40 holubů. Pro člověka, který se tím chce jen bavit je to až až,“ objasňuje Jurásek podmínky pro holubaření.

close Jeden ze dvou holubníků. info Zdroj: se svolením Martina Juráska zoom_in Jeden ze dvou holubníků

Pořizovací ceny holubů jsou různé, záleží na jaké úrovni se budete holubaření věnovat. Holubáři jsou solidární a zkušenější kolegové nováčkovi rádi věnují nejen radu, ale také nějaká ta holoubata. Cena solidních jedinců se pohybuje kolem jednoho až dvou tisíc korun. Pan Jurásek je nyní díky svým výsledkům ve fázi, že holoubata dalším holubářům prodává. Nejlepší kusy z jeho chovu se v aukci vyšplhají i na 10 až 20 tisíc korun. Holubi si tak na sebe vydělají.

Světové holubářství je ale na úplně jiné úrovni. Na belgické aukci se před 2 lety prodala špičková samice za 1, 9 milionu dolarů. To už je ale jiná holubí písnička. 

Obvykle se krmí pšenicí, ječmenem či kukuřicí. Pan Jurásek si však během závodů nechává krmnou směs dovézt z Belgie. Závodní výkon totiž neovlivňují pouze počasí, trénink či kondice holuba, ale jako u lidí také strava. „Špičkový holubář dnes musí být meteorologem, výživovým specialistou i genetikem,“ říká s úsměvem Jurásek.

Za kvalitním a vítězným chovem stojí stovky hodin tvrdé práce a nemalé finanční prostředky. „To víte, že rodina najde řadu odpovědí, kam by se mohly peníze investovat. Já ale vždy říkám, že nešťastným je ten člověk, který nemá žádný koníček. V životě nemůžeme všechno přepočítávat na peníze. Uspokojení u mě nestojí na financích, ale na dobrém pocitu, že to dělám dobře, že jsme dokázali holuby za ty roky vyselektovat a že díky tvrdé práci s týmovým kolegou Miroslavem Chmelařem dnes vyhráváme republikové soutěže,“ zamyslí se Jurásek a dodá: „Ale ze všeho nejvíce mě uspokojuje adrenalin ze závodění.“