Spolupracuje na něm řada českých i mezinárodních organizací.
Nad projektem převzali záštitu prezident republiky Miloš Zeman a ministr kultury Daniel Herman. Je zaměřen na osudy československých vojáků obou front, východní i západní, bojujících v protihitlerovské koalici a také ty, kteří bojovali proti dalším totalitním režimům.

Organizátoři akce „Život ve stínu šibenice"se obrátili na města a obce s prosbou o spolupráci při vyhledávání a doplňování informací o místních rodácích, bojovnících za svobodu, kteří zahynuli či během okupace pomáhali ostatním. Běžných lidí i vojáků z Československa, kteří za druhé světové války bojovali proti fašismu a po roce 1945 – 1948 místo ocenění byli buď uvězněni, popraveni, degradováni nebo museli odejít do exilu.

Spolupráce institucí z celého světa

Projekt slavnostně odstartoval 7. května 2015 na Nové radnici v Brně. Dále je realizován v řadě českých a moravských měst a obcí i na dalších místech ve světě za finanční podpory mnoha veřejných i soukromých subjektů.

Muzeum českého, slovenského a rusínského exilu 20. století spolupracovalo s Úřadem dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, Muzeem Policie České republiky, řadou nezávislých historiků, velvyslanectvím Spojených států amerických, ruskými historiky a dalšími spolupracovníky ve Spojených státech, Izraeli, Velké Británii a dalších zemích, kde žijí rodiny účastníků boje proti hitlerovské koalici. Podílí se na něm celá řada historiků a veřejnost.

Mokré poskytlo medailonky hrdinů

Obec Mokré poskytla muzeu medailonky dvou mokerských občanů – Stanislava Baše a Václava Valeše. Projekt „Život ve stínu šibenice" dále podpořila částkou dva tisíce korun.

Slavnostní vernisáže se ve čtvrtek 7. května v Brně zúčastnily starostka obce Blanka Kučerová a kronikářka Dagmar Honsnejmanová, spoluautorka doprovodné knihy výstavy Život ve stínu šibenice.
Unikátní kniha je uložena jako součást mokerské kroniky v knihovně a je k nahlédnutí všem zájemcům.

Pietní vzpomínka 
ve sváteční den

Obec Mokré v pátek 8. května uspořádala pietní vzpomínku u příležitosti 70 let od ukončení II. světové války na vojáky a občany, kteří se zapojili do přímých bojů nebo protifašistického odboje. Den byl věnován mokerskému rodákovi Stanislavovi Bašemu a pilotu RAF Václavu Valešovi.
Stanislav Baše obdržel titul čestného občanství obce Mokré in memoriam. Převzala jej dcera Jarmila Gruntová, žijící v Opočně. Udělení čestného v pořadí třetího občanství – po Petru Ondráčkovi a Václavu Valešovi – schválilo zastupitelstvo obce Mokré na návrh kronikářky obce u příležitosti výročí 110 let od narození Stanislava Bašeho, 70 let od konce druhé světové války a slavnostního zahájení výstavy „Vzpomínka na ty, kteří prošli utrpením II. světové války".
Obec Mokré se svolením rodiny Bašových a Valešových poskytla materiály Stanislava Baše a Václava Valeše na výstavu k výročí ukončení 2. světové války v Brně. Hosté výstavy v Mokrém si mohli prohlédnout unikátní doprovodnou knihu výstavy Život ve stínu šibenice. Shledala se s velkým zájmem a uznáním.
Poděkování patří rodinám Bašových a Valešovým, které poskytly originální materiály, válečné deníky a vyznamenání Stanislava Baše a Václava Valeše, čímž je výstava zcela výjimečná a unikátní. (dh, six)

Václav Valeš

* 26. 11. 1914 Mokré + 20. 7. 1941 Hannover (Německo)
Otec Václava Valeše byl železničář. Václav chodil do základní školy 
v Dobrušce, posléze se vyučil elektrotechnikem. V místě našel pracovní místo a vojenskou službu absolvoval u hraničářského praporu v Žamberku. Vojnu si dobrovolně prodloužil dalším závazkem, a to u letecké jednotky v Hradci Králové.
Valeš po Mnichovské zradě odešel přes Slovensko do zahraničí společně s přítelkyní Marií (na snímku). V Maďarsku však byli zadrženi. Z internace se jim podařilo utéct do Jugoslávie a odtud přes Řecko a turecký Istanbul do tábora pro čs. uprchlíky v Bejrútu. V dubnu už sám vstoupil na loď směřující do Alexandrie. Dalším transportem přes Středozemní moře se dostal do přístavu Marseille. V čs. táboře v Agde na francouzském území byl zařazen k čs. letecké jednotce, do bojového nasazení zařazen nebyl. 18. června 1940 s dalšími Čechy zamířil z Francie do Anglie.
Prvního července 1940 byl Valeš zařazen do leteckého výcviku. Evidenčně byl veden u 312. čs. letecké peruti a 10. srpna 1940 se stal pilotem RAF. Z řádků v jeho zachovaném deníku lze poznat osobní nálady, pohledy na život daleko od vlasti, přípravu a boje v řadách RAF, ale i lásku k vlasti a touhu po jejím osvobození. Dočasně byl přidělen i jako radiotelegrafista. Dne 30. září 1940 čs. depot v Cosfordu opustil, prošel kurzem bombometčíků a střelců. Konečně 1. listopadu 1940 ho přidělili k 311. čs. bombardovací peruti. Valeš byl palubním střelcem, ale usiloval o to, stát se pilotem. Jeho letoun byl sestřelen 20. července 1941 při jednom z náletů na německé město Hannover. Václav Valeš byl vyznamenám Čs. válečným křížem 1939, Medailí Za chrabrost a jinými čs. i zahraničními vyznamenáními. 1. června 1991 byl povýšen do hodnosti podplukovníka „in memoriam" .

Stanislav Baše - kronikář v obci Mokré

* 14.9.1905 Mokré + 11.2.1988 Opočno
Stanislav Baše se narodil Janu a Anně 
Bašovým v Mokrém čp. 35, jako osmé dítě v rodině rolníka. Vystudoval Obchodní akademii v Hradci Králové, stal se úředníkem peněžního ústavu v Opočně, později Státní spořitelny v Dobrušce.
Před válkou byl úředníkem v opočenské Hospodářské záložně. Zapojil se do opočenského kulturně společenského života. Po okupaci republiky v roce 1939 německým vojskem aktivně působil v odbojové skupině Obrana národa. Spolupracoval s opočenskými občany, např. Cyrilem Ondrákem, který byl rovněž aktivním v odbojové skupině a který skončil svůj život v koncentračním táboře v Mauthausenu, nebo učitelem Janem Pitrou, jenž pro svoje působení v Obraně národa zemřel 25. července 1943 v Saské Kamenici, či Janem Sedláčkem (* 1905), který byl 14. února 1940 zatčen gestapem a 1. června popraven ve Stuttgartu.
Baše byl 3. 6. 1940 zatčen gestapem (na snímku) a vězněn v Hradci Králové a v 18 německých věznicích, např. Griebo a Bayreuth. Kruté metody výslechů a zranění na něm zanechalo celoživotní následky. V dubnu 1945 byl zařazen do transportu smrti, který projížděl severními Čechami. Blízko Teplic – Šanova se mu podařilo 22. dubna 1945 z vlaku vyskočit a 1. května doputoval do svého bydliště. Z vězení si přivezl tyfus. Od 9. května 1945 byl léčen v opočenské nemocnici. Uzdravil se a později pracoval jako účetní v JZD Mokré a Slavětín. Byl aktivním členem Svazu protifašistických bojovníků a řadu let vedl historicko-dokumentační komisi. Stanislav Baše obdržel řadu vyznamenání, například Čs. válečný kříž 1939.
Stanislav Baše byl před válkou členem rybářského spolku v Opočně. Založil rybolov na Podlažické strouze, kde v roce 1938 vysadil potěr pstruha duhového a pstruha obecného. Po válce se k této činnosti vrátil. Byl také vášnivým včelařem a členem včelařského spolku v Českém Meziříčí.
Žil v Opočně, ale jeho další život byl úzce spjat s obcí Mokré, odkud pocházel. Byl dlouholetým účetním a poté předsedou JZD. Vykonával funkci obecního kronikáře. V roce 1970 založil první obrazovou přílohu kroniky obce.