Je sobota odpoledne a až nahoru na hrad a ještě dál se nese "rachot" Potštejnské pouti. V ulicích i úzkých uličkách obce se mezi stánky vine pořádně tlustý had snad tisíce návštěvníků, jiní se proplétají mezi množstvím atrakcí všeho druhu. Desítky metrů nad jejich hlavami se kymácí za nadšeného křiku pasažérů obří houpačka, vedle s dalšími cloumá maxi "šejkr" a komu tenhle adrenalin nestačí, může okusit atrakci Break Dance nebo jiného cloumáka. Je jich tu dost, a tak se tu hlasitá hudba linoucí se ze všech stran mísí i s výkřiky těch, kteří tomuto vzrušení nedokázali odolat.

Lidé se sem přišli nejen pobavit, ale odreagovat se od starostí všedních dní. Ty ostatně doléhají i na ty, kteří se tu s pouťovými atrakcemi usadili.

Za okénkem pokladny u jednoho z kolotočů, který vlastní její manžel, sedí Edita Vocásková. Je to rodinný byznys, za poslední léta dává zabrat nejen jim.

"Covidová doba byla hodně náročná pro nás jako pro podnikatele a teď to není o moc lepší, protože pro nás, kteří máme krátkodobý odběr elektřiny, její cenu strašně zvedli. O rostoucí ceně pohonných hmot se ani nedá mluvit, přesuny jsou hodně nákladné. Za covidu jsme vozili za stále stejné ceny, ale teď už to jinak nešlo, ceny jsme museli také zvednout," vysvětluje mladá žena.

Jak se však zdá, i přes zdražení lidé po atrakcích lační. "Zájem je, řekla bych, stejný jako před covidem, lidé si na to zvykají, že je všechno drahé," míní Edita Vocásková, která má svůj domov v sousedním Pardubickém kraji.

Je třeba jít s dobou

Na kočovný život je zvyklá, v téhle branži se pohybuje už od dětství: "Rodiče jezdili s kolotoči a manžel také, takže v tom pokračujeme dál."

I v tomto oboru je třeba jít s dobou, s obyčejnými "řetězáky" či lodičkami už světští nevystačí. Ačkoli nostalgie starých časů může být pro některé návštěvníky poutí stále lákavá, přetlačují je čím dál vychytanější novinky a hlavně s pořádnou dávkou adrenalinu.

"Když jsem byla malá, takovéto atrakce ani nebyly, byly to jen klasické houpačky, kolotoče, dětské atrakce, určitě se to hodně změnilo. Stavitelé atrakcí se je snaží neustále zlepšovat a posouvat dál, jde to s dobou. Přes zimu vždy dáváme všechno dohromady, opravy, rekonstrukce, vždycky to rychle uteče a na jaře jedeme dál. Během covidu jsme na to měli hodně času, až ke škodě. Ale vydrželi jsme. Baví mě to, je to můj život," říká Edita.

Zvyknout si na kočovný způsob života není pro každého jednoduché, je proto asi lehčí se do takové rodiny rovnou narodit. Budou mít i manželé Vocáskovi pokračovatele?

"Zatím děti nemáme, ale jedno už je na cestě. A jestli půjde v našich šlépějích? Když ho to bude bavit, tak ano," dodává Edita.