Hned na začátku války se vlaky, pošta, telegraf a telefon dostaly do rukou armády. Určitou dobu tak vlaky vůbec nepřepravovaly civilní obyvatelstvo. Již v září byli rychnovští muži odvedeni na frontu. Přestalo se pracovat v továrnách. Nakonec byla většina průmyslové výroby přebudována pro vojenské účely.  Žačky ve školách se v určitých dnech ani neučily a místo toho šily oděvy pro vojsko nebo vyráběly vložky do bot. Veškerá úroda byla zabavena a potraviny se vydávaly na příděl. A to všechno již v prvních dnech války, kdy Rakousko s Německem své protivníky válcovaly.

Přicházejí přistěhovalci

Trampoty rychnovských občanů však s jídlem nekončily. Již na podzim 1914 přišlo do regionu na 800 vystěhovalců z oblasti Haliče, kudy probíhala fronta. Přes sto z nich bylo umístěno přímo v Rychnově. Pro jejich děti byla v březnu 1915 dokonce zřízena zvláštní polská škola.
Všechno české se z veřejného života vytratilo. Bylo zakázáno zpívat slovanské písně, nic nesmělo být ani v červeno-modro-bílé trikolóře. Později během války byly dokonce zabaveny i učebnice, ve kterých byla jakákoliv zmínka o Srbsku, Rusku, Paříži či Londýně.
Kromě vystěhovalců byli dalšími nově příchozími na Rychnovsko váleční zajatci. Pocházeli především z Ruska, bylo zde ale možné narazit i na Italy nebo Srby. Tito zajatci byli přiděleni většinou na statky, aby pomáhali sklízet úrodu.

Nedostatek jídla zasáhl každého

I přes veškerou snahu stále chyběly rakouské armádě prostředky. Nejenom na Rychnovsku se tak pořádaly slavnosti, při nichž mohli občané za dobrovolný příspěvek symbolicky zatlouct hřebík do štítu, aby tak pomohli císařství .

Obyvatelé začali pociťovat nedostatek potravin. Na týden bylo vyměřeno na osobu kilo a čtvrt chleba a půl kila mouky.  Z obchodních pultů úplně zmizela rýže, čokoláda, kakao, ryby nebo luštěniny. Veškeré dostupné potraviny se prodávaly pouze na lístky.

Lidé dělali co mohli – pekly se koláče z brambor, vařil se čaj z kopřiv a další nouzové pokrmy. Nastala totiž paradoxní situace – všichni měli hodně peněz, ale neměli si za ně co koupit.
V průběhu trvajících bojů putovalo do Rychnova mnoho zraněných. Do roku 1917 to bylo takřka tisíc vojáků z fronty, kteří byli umístěni v rychnovském lazaretu. Za celé čtyři roky padlo z Rychnova a okolí nejméně 121 lidí.  Mnoho dalších ale padlo do zajetí nebo byli pohřešováni.

Plná byla divadla 
i biografy

Ani všechny tyto starosti ale neodradily Rychnovany od užívání si života plnými doušky. I přes hrůzy odehrávající se jen několik set kilometrů na východě byla stále plná divadla a biografy. Byly to totiž jedny z mála věcí, za které se daly utratit peníze.

Do škol chodily děti ob den – jeden den chlapci, druhý děvčata. Většina učitelů byla totiž odvedena na frontu.

Během války byl také založen spolek České srdce. Ten zajišťoval přesun dětí z měst na venkov, vzhledem k tomu, že na venkově bylo více jídla. Do Rychnova a okolí bylo umístěno na sto pražských dětí, které jejich rodiny nemohly živit. Aby utrpení pro Rychnov nebylo málo,  v říjnu 1918 se ve městě rozšířila epidemie španělské chřipky. Na tisíc lidí onemocnělo, musely být zavřeny školy a veřejné instituce.

Konec války přinesl radost

Konec války v Rychnově už byl ale patřičně veselejší. Strhávaly a pálily se všechny rakouské znaky a nejoblíbenější písní nebylo nic jiného, než Kde domov můj. Její zpěv nastartoval o poznání pozitivnější, dvacetiletou éru první republiky, kterou ukončila až druhá světová válka.

Martin Vašina