Živnostenské a zemědělské sčítání ze dne 27. května 1930 zjistiloo, že na území obce Rovné je 20 domácích tkalců, sedm sukařů, sedm vyšívaček a jedna pletařka punčoch. Dále v Rovném působili: kovář Josef Řehák v obecní kovárně č. p. 8, kolář Josef Poláček č. p. 36 Na Drahách, ve Farářství v bývalém mlýně č. p. 33 sekerník Ludvík Chaloupka, rodák z obce Libel nedaleko Rychnova nad Kněžnou. Dva obchody se smíšeným zbožím: Josef Štěpán v Rovném č. p. 11 a Fridolín Wolf Rovenské Šediviny č. p. 16, dva hostince (u Ulrychů Rovné č. p. 2 a u Prázů Rovenské Šediviny č. p. 18 (v obou byly trafiky). Na Farském potoce v údolí jménem Říčky byla Ulrychova pila, kterou při své zemědělské činnosti provozoval pan Ulrych z Rovného č. p .2. Provoz pily byl ukončen v roce 1916.
Obecní kovárna
Rovné č. p. 8
Kovárna byla asi roku 1756 zřízena obcí Rovné, která kovářům pronajímala její provozní pros-tory včetně bytu pro kováře a jeho rodinu. Mimo jiné zde obec vybudovala jednu místnost pro rovenské chudé občany bez vlastního bytu. První rovenský kovář byl Jan Janeček. Po něm asi roku 1775 přišel František Novák. Kvůli pokročilému věku vykonával kovářství jen do roku 1790. Nový mistr kovář Jan Hartman musel řemeslo pro nemoc v roce 1813 zanechat. Z Vošetnice přišel starý kovář Matěj Pohl. Po jeho smrti v roce 1817 byl kovářem místní rodák z č. p. 19 Josef Prouza syn Jana Prouzy. Pak živnost převzal jeho syn Josef Prouza. V roce 1905 nastopil mistr kovář Josef Sagner z Prolohu. Jeho manželka byla Anna Javůrková z Přepych. Po Sagnerovi koval Josef Marek a poslední kovářem v Rovném byl Josef Řehák, který po roce 1946 i s rodinou odešel do obce Vlčkovice u Dvora Králové. Po roce 1961 obecní kovárnu koupilo spotřební družstvo Jednota. Přestavělo ji na prodejnu se samoobsluhou potravin a smíšeného zboží provozovnou až do listopadu roku 2003.
Kolářství Rovné
Na Drahách
Kolář František Poláček zakladatel zemědělské usedlosti č. p. 36 Na Drahách v obci Rovné u Dobrušky se narodil roku 1786 v Rovném č. p. 28 manželům Poláčkovým – Janu a Anně Marii rozené Šritrové z Rovného č. p. 20. Podle matriky se první zápis k chalupě č. p. 36 objevil v roce 1830. Jsou zde zápisy narozených dětí koláře Františka Poláčka.V roce 1835 usedlost č. p. 36 v Rovném Na Drahách Poláčkovi prodali Antonínu Prouzovi z Dobrého (vnukovi Pavla Prouzy zhůrejch z Rovného č. p. 19). Antonín Prouza usedlost č. p. 36 i s kolářskou dílnou asi roku 1880 prodá Ignáci Poláčkovi narozenému roku 1854 na Rovenských Šedivinách č. p. 13. Ignác Poláček se v roce 1881 oženil s Pavlínou rozenou Ryšavou z osady Netřeba č. p. 6 u Dobrušky. V Rovném č. p. 36 se jim narodilo šest dětí. Syn Josef Poláček narozený roku 1893 převzal od otce Ignáce Poláčka zemědělskou usedlost č. p. 36 i s kolářskou živností v obci Rovné Na Drahách, kterou provozoval do září roku 1934, kdy se odstěhoval do Lhoty – Doubravice u Nového Města nad Metují a dům č. p. 36 v Rovném včetně zařízené kolářské dílny a polností pronajal koláři Filipu Andršovi z obce Sněžné v Orlických horách, který jej později od Poláčků koupil. Josef Andrš syn Filipa Andrše ze Sněžného v domě č. p. 36 v Rovném provozuje truhlářství, protože obor kolář v této době nebylv běžném životě potřebný z důvodu pokročilé nové techniky, kdy se kola vozů vyráběla jiným způsobem. ⋌
⋌Milan Práza