Zima jim však nevadí. „Taky jsme vlastnoručně odházely sníh, vzaly lopatu a vyhrabaly ze sněhu auto, jelikož nemáme garáž. Ale nebylo to tolik práce. Když nemusím, tak v tomhle počasí raději nejezdím. Ale moje spolupracovnice pracuje v Solnici, jezdí skoro každý den,“ prozradila sestra Tereza, která pochází z Polska. „Počasí nás v naší práci nijak neomezuje,“ potvrdila žena, jež vyučuje náboženství v Podbřezí, Opočně a Přepychách. Tři dny v týdnu pracuje v kanceláři, také pomáhá v Dobrušce. Navštěvuje rovněž se svatým přijímáním pacienty v léčebně dlouhodobě nemocných a je překvapená jejich optimismem: „Máme se, sestřičko, dobře, nic nám nechybí, vyprávějí. Já tam přijdu zničená a ulítaná a řeknu si no nazdar, pár let už tady leží a jsou spokojení.“

Sestra Tereza nezahálí ani ve studiu, nyní se učí na zkoušky kurzu z františkánské spirituality. Dělá to pro svůj duchovní život a rozvoj. „Poznávám podstatu františkánství, otevřenost a lásku k lidem i přírodě. Člověk na to ve shonu často zapomíná. Máme tu nádherný výhled na zasněžený zámecký park. Vidíme, že součástí života je i krása, která by nám měla pomáhat přenést se přes jeho bolesti,“ dává sestra Tereza inspiraci do nového roku. (zen)