"Z Terezína byli Adlerovi transportováni do Osvětimi, kde v roce 1943 zahynuli v plynové komoře, celá rodina, jejich dcerce byly teprve čtyři roky," upozorňuje vedoucí Vlastivědného muzea v Dobrušce Pavla Skalická.

Arnošt, třebaže už v roce 1915 vystoupil z židovské obce a v roce 1937 si změnil příjmení na Tomský, odjel jedním z prvních transportů do Malého Trostince. Ani on se nevrátil.

Kameny zmizelých

Vycházejí z původních Stolpersteine (doslova „kameny, o které je třeba klopýtnout). Kameny zmizelých v našem prostředí je napodobily. V České republice se objevují od roku 2008. Dlažební kostky s mosazným povrchem se zasazují do chodníků před domy obětí holokaustu a nacistického režimu. Na Rychnovsku je už mají města Kostelec nad Orlicí a Vamberk.

"Moje babička se s ním rozvedla. Měla štěstí v neštěstí. Jako nemanželské dítě vyrostla v sirotčinci v Budapešti, k židovství se nehlásila, čili o jejím židovském původu nikdo nevěděl. Odstěhovala se do Berlína,“ prozradil před devíti lety Alexander Tomský na setkání potomků židovských obyvatel Dobrušky u příležitosti 70 let jejich násilné deportace.

Jeho otec Jan Tomský, později významný archeolog, přežil válku úkrytu v hradeckém semináři.

Židovských obyvatel Dobrušky, kteří takové štěstí neměli, byly čtyři desítky. O transportu do koncentračních táborů se zmiňuje také dobrušská městská kronika. „Dne 16. prosince 1942 byl svážen auty majetek Židů v Dobrušce a dne 18. prosince 1942 museli všichni Židé opustit Dobrušku.“

Do Terezína odjeli z Hradce Králové transportem 21. prosince 1942.

"Podle posledních zjištění bylo z Dobrušky deportováno 47 Židů, mužů, žen i dětí, přežilo jich sedm a do Dobrušky se vrátil jediný," říká Pavla Skalická.

Jak však podotýká, seznamy nemusí být kompletní.

"Chtěli bychom položit každý rok čtyři Kameny zmizelých, rádi bychom tak postupně, pokud to půjde, připomenuli osud všech 40 obětí," dodává.

První čtyři dlažební kostky s mosazným povrchem a se jmény zmizelých budou v Dobrušce odhaleny letos na jaře při příležitosti 80. výročí zesílení perzekuce Židů v roce 1941.

Do Dobrušky přišli pravděpodobně už v 16. století. Židovská obec se zde ustavila na počátku století osmnáctého. Původně Židé žili rozptýleni v nájmu po celém městě, v roce 1721 došlo na základě císařského reskriptu k vytvoření dobrušského ghetta na Šubertově náměstí.

Z téhož roku pochází i místní synagoga. Přestože v minulosti dvakrát vyhořela (v roce 1806 a 1866), dnes patří k nejcennějším židovským památkám Královéhradeckého kraje. Jak vypadala před požárem v roce 1806, není známo, ale leccos o vývoji po něm napovídají jednak kresby Aloise Beera, jednak plány na přestavbu, jež se zachovaly.

Nové plány po druhém požáru zachytily také část dochovaného kamenného zdiva – templ synagogy je tedy ještě vlastně barokního charakteru, zatímco nová přední část se nese ve stylu novogotickém. V sousedství synagogy v bývalém rabínském domě, kde dnes sídlí muzeum, se pak nachází mikve, očistná lázeň, která je jednou z mála přístupných památek svého druhu v Česku. Byla to také první otevřená lázeň u nás.

Dále nelze opomenout ani židovský hřbitov nacházející se v severní části Dobrušky. Založený byl jako jeden z nejstarších v regionu již v roce 1675, nejstarší náhrobky pocházejí z roku 1688.