I když v minulosti se tu řeka vylila z břehů již mnohokrát, tak vysoko nikdy nebyla a Orlice vytvořila velké jezero, které zaplavilo nejen pět desítek rodinných domů, přízemí koželužny a závodu Piana, ale také velkou část Albrechtic nad Orlicí a níže položené domy ve Štěpánovsku.

"Ve tři nebo ve čtyři hodiny ráno nás vzbudili. Starosta obcházel domy, že se blíží velká voda, ať si všechno vystěhujeme. Co jsme mohli, jsme si odnesli a auto odvezli. Nakonec jsme tady nechali stát babetu, o několik hodin později z ní z vody koukalo jen zrcátko. Máme podlahy poměrně vysoko, doma na parketách jsme měli deset centimetrů vody. Sousedi na tom byli daleko hůř, měli ji zároveň s parapetem," vzpomíná na povodňovou vlnu, která dorazila do Albrechtic nad Orlicí přesně před 25 lety, Václav Hladík, jeden z obyvatel ulice Na Hrázce.

close Výši hladiny Orlice v červenci 1997 připomíná dodnes v Týništi nad Orlicí tabulka vedle mostu. info Zdroj: Deník/Jana Kotalová zoom_in Výši hladiny Orlice v červenci 1997 připomíná dodnes v Týništi nad Orlicí tabulka vedle mostu.

Tato ulice patřila k nejpostiženějším částem obce. První vlna ve dnech mezi 6. až 11. červencem 1997 postihla nejhůře povodí Tiché a Divoké Orlice, kde kulminační průtoky dosahovaly hodnoty padesátileté a stoleté vody. U Týniště, kde se oba toky spojují, udeřily v plné síle.

Z okna skákali do vody

Hladík tu žije už přes 70 let a že luka byla pod vodou i dvakrát do roka, nebylo prý nic zvláštního. Ale to, co se stalo v červenci 1997, rozhodně mimořádné bylo. Tenkrát se navíc voda přivalila z jiné strany než od Týniště, jak bývalo obvyklé. Přišla ze směru od albrechtické vodní elektrárny, která leží za soutokem Tiché a Divoké Orlice.

"Hrnula se vsí, bylo to neskutečné, nečekal to nikdo. Největší průšvih nadělala Tichá Orlice, není regulovaná a voda šla přes Pastviny přes hráz. Voda tady byla až v zatáčce u bývalé hospody. Žena na kánoi jezdila do krámu a zpět, jinak se nedalo. Z okna jsme skákali do vody. Byl to jeden velký rybník, teplá voda, v té době ještě nebyla kanalizace, ale septiky, tak v té vodě bylo všechno. Když začala klesat, bahno ulpělo na všem a nešlo jen opláchnout vodou, muselo se kartáčovat. Mokré jsme to tady měli ještě dva roky. I když jsme stěny vysušili a asi po roce vymalovali, stejně to vlhko ze zdí vystupovalo," vzpomíná Hladík.

Úhoři přišli za námi

I tehdejší a současný starosta Albrechtic nad Orlicí Jaromír Kratěna má na červencovou povodeň roku 1997 stále živé vzpomínky. Zatopila ve vesnici přibližně 150 rodinných domů či jiných budov. Dva domy voda poškodila závažně, k jejich demolici však nakonec nedošlo. "Na takovéto události se nezapomíná. Dodnes si přesně pamatuji, jaké bylo počasí, jak to začalo, jak jsem se ještě den před povodní chystal na ryby, protože se zaplavovala luka a byly všude žížaly. Těšil jsem se, že půjdu na úhoře. A do slova a do písmene úhoři přišli za námi už asi ve čtyři hodiny ráno, kdy řeka začala stoupat. Informace, které jsme měli z Chocně, Čermné a Kostelce, nasvědčovaly tomu, že se děje něco výjimečného. Byli jsme tak připraveni na něco, co jsme v té době ani nedovedli ocejchovat. Ale věděli jsme, že to bude velké a nebezpečné," konstatuje Kratěna.

close Orlice kulminovala v Týništi 8. července na 465 cm. info Zdroj: Libor Koldinský zoom_in Orlice kulminovala v Týništi 8. července na 465 cm.

"Začali jsme tedy obyvatele ve vesnici upozorňovat. Jenže věc nepoznaná nevyvolala příliš adekvátní reakce. Povodně tady byly naprosto běžnou záležitostí a každý obezřetnější si dal pod skříně jen cihly, které tam měl připravené desítky let a vždycky to stačilo. Ti ostatní si šli v klidu lehnout. Někdy kolem osmé hodiny ráno to vtrhlo do vesnice a pak už jsme se jen nořili a nořili a ani cihly u těch obezřetných nestačily, z velké části se potopily. V době, kdy voda zaplavovala byty, jsme s hasiči pomáhali vynášet z postižených domácností, co se dalo. Povodeň postupovala tak rychle, že než jsme odněkud vynesli postel, všechno ostatní bylo už pod vodou. Místy to bylo i nebezpečné a bylo lépe utéct," vybavuje si starosta.

Řeka na dvoře

Z některých spodních částí obce se staly ostrůvky obtékané vodou. "Souběh povodní obou řek byl intenzivní. Na cestě mezi Týništěm a Albrechticemi odrazily část povodně zpátky ucpané mosty, zavířilo se to tu a byl to mazec. Splavenin, které šly řekou, bylo obrovské množství. Bylo to v létě, takže to bralo i balíky sena, které mosty ucpávaly a snižovaly průtok. Cesta se pak také zatopila. Když jsem dorazil ke svému domu, synové stáli na nejvyšším schodu a já přistál o schod a půl pod nimi na kánoi. Nikdy jsem si nemyslel, že by na našem dvoře mohla téct řeka. Byl to samozřejmě jen začátek všeho toho nepříjemného, co se odehrávalo ještě několik dní a týdnů," dodává Kratěna.

Louky mezi Týništěm nad Orlicí a Albrechticemi nad Orlicí se i dnes při rozvodnění řeky občas promění ve velká jezera a pod vodou mizí i cyklostezka vybudovaná pod úrovní silnice. Obyvatelé Albrechtic však už takový strach z velké vody nemají, přispělo k tomu vybudování protipovodňových hrází.

Povodeň v červenci 1997 proběhla ve dvou vlnách. První vlna ve dnech 6. až 11. července zasáhla nejvíc povodí Tiché a Divoké Orlice, na nichž kulminační průtoky dosahovaly hodnoty 50leté až 100leté vody. V povodí Tiché Orlice byly vystavěny následující protipovodňové stavby:

- poldr na Lipkovském potoce v Dolní Lipce
- poldr pod Suchým vrchem v Králíkách
- protipovodňová opatření v Brandýse nad Orlicí, Chocni a Plchovicích
- zkapacitnění koryta v Čermné

V povodí Divoké Orlice a Orlice byla protipovodňová ochrana zvýšena:
- rekonstrukcí ochranné hráze v Doudlebách nad Orlicí
- výstavbou ochranné hráze v Nepasicích
- výstavbou PPO v Albrechticích nad Orlicí a Žamberku

(Zdroj: Povodí Labe)