Vypadá to na první pohled jako omletá písnička: Věčně si na něco stěžující zemědělci. Buď prší a pak mají mokro, nebo neprší a pak mají zase sucho.
A teď pro změnu nadávají na výkupní cenu mléka. Mlékárny jim za litr dávají sotva šest korun, výrobní náklady přitom farmáři nestlačí pod osm, jak tvrdí.
Jenže zrušit ze dne na den stáda krav, jak by mělo následovat při přísném dodržení ekonomických pouček o nabídce a poptávce, logicky nejde. A jakmile zájem o mléko a poptávka po něm zase stoupne, stejně tak by farmáři nezaplnili kravíny mávnutím kouzelného proutku.

Takže jim zbývá jediné: Krizi přežít.

„My přitom po státu nepožadujeme žádné dotace, žádné další peníze. Naopak. Chceme jen, aby se konečně za nás postavila v Bruselu a prosadila zrušení veškerých subvencí a kvót, které nám jen ztrpčují život. V každé zemi jsou jiné. Požadujeme vytvoření stejných podmínek pro všechny. Opravdový svobodný trh,“ řekl například farmář Miloslav Černý z Rokytna na Pardubicku.

Jak vlastně krize vznikla? Strmý pád výkupních cen, který začal vloni na jaře, způsobil podle Martina Pýchy ze Zemědělského svazu souběh několika příčin. Kvůli krizi klesla poptávka, současně s tím Evropská komise sáhla k dvěma nešťastným rozhodnutím – zrušila podporu exportu a ještě zvýšila kvóty. Nadbytek mléka na evropských trzích pak srazil ceny dolů.

Zemědělci by možná nebyli tak zoufalí, jak ukázali vyléváním mléka do kanálů při protestní akci minulý týden, kdyby aspoň milionové ztráty na mléku a bramborách mohli zalepit zisky z jiných činností. V každé době a v každém podnikání je sortiment, který zrovna vynáší, a naopak ten, který na odbyt moc nejde nebo je dokonce ztrátový.

„Jenže to je problém. V každé době něco nešlo, něco bylo nerentabilní. Jenže to bylo vyváženo jiným poroduktem, na kterém jsme se finančně zahojili. Když v minulosti bylo ztrátové mléko, šlo naopak obilí. Jenže teď, teď nejde nic,“ stěžoval si včera šéf farmy ve Sloupnici na Litomyšlsku Oldřich Vašina.