Přát se bude v sobotu v Bílém Újezdě, správná zálesácká nálada se rozproudí od 19 hodin ve zdejší hospodě U sekyrky.

Ovšem nebude to pouze Wabi Daněk, kdo přijede zahrát svým opočenským přátelům. V průběhu večera přijde na scénu dobrušská Stará parta, ale i vzdálenější gratulanti. Jiří Černý se svou kapelou a country skupina Makadam. Se všemi se členové TOMY seznámili během svého hraní, ovšem pro seznámení s Wabi Daňkem musíme sáhnout více do minulosti.

První kontakty se datují do roku 1969. Zásluhu má jeden z nejstarších členů skupiny František Kunc a jak sám říká, první kroky se Standou, tedy Wabi Daňkem, byly ryze pracovní.

„Dělali jsme spolu v Palivovém kombinátu na Vřesové, brzy jsme se dali dohromady a začali hrát. Oba jsme byli samouci, o to víc nás to bavilo. Na kombinátu dělali i bratři Ryvolové, takže netrvalo dlouho a vznikla skupina Plížáci. Hráli jsme, kde se dalo, byli to fajn kluci," vzpomíná František Kunc na dobu, kdy Wabi Daněk ještě nebyl legendou. To přišlo až později, mezitím se jejich cesty rozešly.

Velké překvapení na Františka Kunce čekalo o několik let později. „Jezdil jsem na montáže, jednou jsem dělal na Kladně. Vzpomínám si, že jsem jel navečer z práce, vystoupil jsem s ostatními z podnikového autobusu a koukám, že jsou všude davy lidí. Všichni šli na koncert Wabiho Daňka. Najednou přijel omlácený „žigulík" a z něj vystoupil Standa. Hned se ke mně hlásil, samozřejmě mě pozval," vrací se František Kunc do roku 1979. I když vtěsnat se do davu prý bylo dost obtížné, stálo to za to.

„Tenkrát hrál Standa sám a já žasl, jak je výborný. Během koncertu jsem slyšel své jméno, otočím se a koukám – Ryvolové. Shodli jsme se, že Standa je fakt skvělý," popisuje František Kunc.

Stará láska nerezaví. Když se Wabi Daněk dozvěděl, že jeho kamarádi mají desáté narozeniny, ihned se připojil ke gratulantům, kteří budou v sobotu slavit. A s nimi celá hospoda, už dnes je obsazeno přes sto šedesát míst, je vidět, že skupina TOMY má hodně přátel. Od svého narození doznala některé změny v sestavě, ale stále platí jedno: jsou výborní, předvedou to hned v úvodu večera. Dokazují to i pozvání na akce.

„Pravidelně hrajeme v Osadě vycházejícího slunce v Bělči, na festivalu na Kunětické hoře, na Vochtánce, tam všude se setkáváme s výbornými lidmi. S Pacifikem, Lokálkou, tak jsme se poznali třeba s Jirkou Černým," potvrzují členové TOMY, že trampové jsou opravdu jedna rodina.   Dana Marková