Velkou reinstalací podle dobových fotografií a inventáře prošel i první prohlídkový okruh - Africký sál a první patro a nově se návštěvníci projdou také po arkádách zámku, odkud se mohou kochat výhledy na Orlické hory. V novém prohlídkovém okruhu se nyní návštěvníkům otevírá 21 místností v druhém patře, z toho 18 premiérově.

"V roce 1904 opočenský zámek zasáhl poslední požár, vypukl ve druhém patře. Byl to důvod k tomu, že se kompletně celé patro předělalo. Proto naši reinstalaci vztahujeme k nejbližšímu dochovanému inventáři z té doby, který je z roku 1910," vysvětluje kastelán státního zámku Opočno Tomáš Kořínek.

Zatímco v prvním patře se především "šoupalo" s nábytkem a expozice se doplňovala položkami z depozitářů - na prohlídkové okruhy jich přibylo na 6 tisíc, práce v druhém patře byla přece jen náročnější.

Návštěvníci zámku Opočno se mohou těšit na zcela proměněné interiéry.
Interiéry zámku Opočno se vrátily do časů Josefa Colloredo Mannsfelda

"V druhém patře se prostory restaurovaly, obnovovala se výmalba, stropy, podlahy, kamna a tak dále. Prostory se musely přizpůsobit návštěvnickému provozu. Jsou tam zejména hostinské pokoje sester panujícího knížete Josefa Colloredo-Mannsfelda. Vše je vztaženo k roku 1910, kdy sem tyto sestry se svými rodinami zajížděly na velké hony, lovy do zdejší obory, která navazuje na zámecký park. Dále pak v dlouhém křídle zámku se nalézají pokoje synovců panujícího knížete, protože on sám neměl děti a musel adoptovat syny svého bratra, kterým potom odkázal svůj majetek," vysvětluje Tomáš Kořínek.

Restaurátorské okénko

V opočenském zámku se vystřídali restaurátoři z mnoha oborů, renovoval se nábytek, podlahy, retušovaly se praskliny na historických kamnech, opravami prošly stropy, stěny s tapetami i textilie včetně těch na nábytku. O jejich obnovu se postarala restaurátorka Zuzana Červenková z Náchoda: "Restaurování jako obor je vždycky náročný, u textilu je to hodně o materiálu, technologiích i té chemii, ale svoji práci dělám už asi 37 let. Nemůžu říct, že mě nic nepřekvapí, ale už je toho málo," tvrdí.

Práce s dobovými textiliemi dá zabrat. "Pokud restauruji například hedvábný čaloun, který byl původní, pak už se nepodkládá tou samou tkaninou, ale opět hedvábím, tedy shodným materiálem. Ale toto hedvábí musí restaurátor obarvit do odstínu shodného s původní tkaninou. Podloží jím poškozenou tkaninu. Ze speciální hedvábné krepelíny se pak vytahují nitě, které jsou v síle vlasu, a jimi se to našívá. Přes celý čaloun se pak přetahuje speciální hedvábná krepelína, která není vidět, ale původní tkaninu ochrání," popisuje svou práci Zuzana Červenková, která je restaurátorkou textilu s licencí Ministerstva kultury ČR, v celé republice jich je prý asi jen šest.

V druhém patře vzniklo i jakési rodové muzeum. K vidění jsou v něm například exponáty, které se Josef Colloredo Mansfeld přivezl ze svých cest do Severní Ameriky, ale také divadelní kostýmy.

Jak Tomáš Kořínek připomíná, dříve byla v tomto patře také orientální zbrojnice, která však vznikla až v 80. letech minulého století: " Byla kompletně zrušena, protože to byla čistě muzejní expozice. Zbraně z ní byly vráceny do rytířského sálu na svá původní místa, kde je měl podle dobových fotografií kníže Josef, který je sesbíral a navozil sem do Opočna. Opočenská sbírka je výjimečná svou různorodostí, jsou zde jak etnografické sbírky, bohatá sbírka obrazů, zbraní, ale i klasického mobiliáře. Je tady přibližně 16 tisíc kusů mobiliáře, což je nevídané."

Jedinečnost bohatství zdejších sbírek potvrzuje i ředitel Územní památkové správy na Sychrově Miloš Kadlec, podle něhož je například opočenská sbírka zbraní druhá největší v republice, větší má jen Konopiště.

Z muzea opět letní šlechtické sídlo

Josef II. Colloredo-Mannsfeld se rozhodl ze zámku udělat rodovou pokladnici a svezl na Opočno veškeré sbírky rodu z hradů a zámků po monarchii, které pak výrazně rozšiřoval například i o trofeje a upomínky z výprav po severní Americe a Africe. Do této éry se zámek nyní vrátil. „Unikátnost okruhů doplňuje i skutečnost, že bezmála 98 procent vystaveného mobiliáře je mobiliář kmenový, to není až tak obvyklé,“ zdůrazňuje kastelán, jenž je zároveň autorem reinstalačního libreta.

„V západním křídle se teprve začínají restaurovat vzácně dochované tapety a malby. V této části zámku návštěvníci uvidí, jak celý proces obnovy probíhá a budou mít další roky srovnání, jak vypadají zrestaurované místnosti a místnosti, které na svou obnovu teprve čekají,“ doplňuje

Nový prohlídkový okruh bude veřejnosti zpřístupněn od 14. dubna v provozní době zámku, jeho prohlídka trvá 55 minut a vstupenky lze zakoupit také on-line – více na www.zamek-opocno.cz.

Během dvou let se na Královéhradecku a Pardubicku podařily kompletní reinstalace tří zámků – kromě toho opočenského rovněž v Náchodě a Litomyšli. "Tím pokračujeme v trendu představovat veřejnosti skutečné funkce interiérů jako míst, kde se žilo. Modernizujeme za dodržení všech historických skutečností již zastaralé expozice a s tím souvisí i poutavější a pestřejší průvodcovský výklad," komentuje změny Miloš Kadlec.

"Opočno bylo prezentované spíše jako muzeum přehlídky historických nábytkářských slohů v prvním patře. V druhém patře byla sice zbrojnice, ale nyní ji uvidíte v návaznosti na další zrestaurované prostory. Je to mimořádná záležitost, reinstalaci se podařilo zvládnout za poměrně krátkou dobu - tři roky a investovaly se do ní i nemalé prostředky především ze zdrojů Národního památkového ústavu ve výši asi pěti milionů korun," prozradila generální ředitelka Národního památkového ústavu Naďa Goryczková.

Areál opočenského zámku, který je spojen i s letohrádkem, čeká postupná obnova.

"Další zásahy jsou už plánovány z národních investičních zdrojů, především z programu na správu majetku státu Ministerstva kultury, letos zahajujeme obnovu střechy letohrádku v hodnotě asi 26 milionů korun a pevně věřím, že investiční práce, které byly pozastaveny i z důvodu restitučních sporů, budou i do budoucna pokračovat a Opočno bude v rámci turistického ruchu významnou památkou nejen tohoto kraje, ale celé České republiky," dodala Naďa Goryczková.