Nejvyšší soud svým stanoviskem potvrdil současný stav na zámku Opočno. Zdejší sbírky tak zůstávají dál ve vlastnictví státu. Co by nastalo v opačném případě, je spíše v rovině spekulací.

Spor by s největší pravděpodobností pokračoval, ale ani přiřknutí sbírek původním vlastníkům by nemuselo pro zámek znamenat katastrofu.

„Jedna věc je otázka vlastnictví, ale vstupuje do toho ještě zákon o památkové péči. Některé předměty je možné bezproblémově vydat, ale jiné jsou pevně ukotveny v nemovitosti a případná manipulace by památku poškodila,” naznačil složitost celé problematiky Oldřich Pešek, ředitel územního pracoviště Národního památkového ústavu v Josefově.

Právě tato instituce v současnosti státní zámek Opočno spravuje. Ředitel také ocenil dosavadní konstruktivní spolupráci s potomky bývalých majitelů panství. „V případech z minulosti, kdy soud přiznal jiný majetek Colloredo-Mansfeldům, jsme se dohodli na tom, že předměty zůstanou na zámku,” řekl dále Oldřich Pešek.

Podle jeho slov současné trendy i snahy památkářů směřují k tomu, aby mobiliáře zůstávaly v místě, pro něž byly původně určeny. Podobně to prý vnímají i zástupci šlechtického rodu, což by bylo předpokladem pro vzájemnou dohodu.

Nelze však vyloučit, že by v případě úspěchu restituentů Opočno o některé své sbírky přišlo. Spolu s nimi by pak jedna z nejvyhledávanějších památek ve východních Čechách ztratila i část své atraktivity.

V současném sporu se přitom jedná o velice rozsáhlý movitý majetek, čítající řádově několik tisíc kusů. Jde o obrazy, historické zbraně nebo věci denní potřeby. Jejich hodnota se odhaduje na více než miliardu korun. Veškerý mobiliář se nachází v Opočně a více než 90 procent z něj je vystaveno v rámci prohlídkových okruhů.

Pokud by v případě navrácení zůstaly sbírky na svém stávajícím místě, mohlo by případné nájemné zvýšit náklady na provoz zámku. Tím teoreticky i vstupné pro návštěvníky.

I tady je ale situace složitější, než by se mohlo na první pohled zdát. „Záleží na konkrétní situaci a na tom, jak je vzájemná smlouva postavena. Někdy je zapůjčení bezúplatné, protože správa zámku zajišťuje pro daný umělecký předmět ostrahu a také jej udržuje,” vyložil běžnou praxi Oldřich Pešek, ředitel územního pracoviště Národního památkového ústavu v Josefově.

V případě zpoplatnění zápůjčky by peníze ze vstupného sice nešly do údržby historických předmětů, ale jejich majiteli, nicméně on by potom musel vynaložit tyto prostředky na ošetření památek. Tak jako tak by nejspíš peníze návštěvníků směřovali na údržbu historického dědictví, což je bezpochyby v zájmu všech. Je tedy možné, že ani v případě finanční kompenzace za zapůjčená díla by se vstupné nezvyšovalo.

Snaha o zachování zdejších sbírek na místě bude v každém případě prioritou památkářů. Jejich přítomnost totiž zvyšuje nejen hodnotu dané nemovitosti, ale i jich samotných, protože zůstává zachováno spojení s místem, kde sbírky před staletími vznikaly. Takové trendy jsou podle Oldřicha Peška patrné i u soukromých sídel. Jako vzorový příklad uvedl nedaleký zámek v Častolovicích.

Hodnotit rozsudek ze svého pohledu ředitel odmítl s tím, že jej respektuje. Emoční hlediska by totiž mohla v budoucnu škodit dalším možným dohodám, které budou pro památkáře i v jiných případech prioritou před konfrontací s potomky šlechtických rodů.

Příslušníkům rodu Colloredo-Mansfeld zbývá ještě možnost podat stížnost k ústavnímu soudu. V podobné situaci ale ústavní soud již jednou rozhodl v jejich neprospěch. Nároky členů rodu směřovaly i k vrácení samotného zámku, což se jim dočasně podařilo. Později ho však museli vrátit státu.