Vinná réva tu v mnoha řádcích roste vlevo i vpravo, slunce praží a snad tu chybí už jen ta sklenka a lahvinka dobrého vína, abyste si mohli připadat jako na jižní Moravě. A je tu živo. Zatímco mezi vzrostlými kmínky pracovníci klečí a snaží se je zbavit plevele, opodál na zatím prázdném prostranství už startuje traktor a sázecí stroj začíná plochu rychle zaplňovat novými sazenicemi vinné révy. Pro nové sazenice je připravena půda i v sousedství stávajícího vinohradu. Také úroda z těchto vinic ponese punc zámeckého vína - z Doudleb nad Orlicí, podhůří Orlických hor.

První vinná réva tu byla vysazena před čtyřmi lety, hrozny z ní se sklízely už po dvou letech.

„Je obdivuhodné, jak se tu vinné révě daří. Dokonce lidé z jižní Moravy, kteří nám sem jezdili pomáhat buď radami nebo prakticky, říkali, že u nich toto mívají až za čtyři roky. A protože jsme sklidili úrodu po dvou letech, třetím rokem už jsme měli první víno. A tohle víno dostalo dokonce zlatou medaili na národní soutěži českých vín. Měli jsme obrovskou radost a ani jsme tomu nejdříve nevěřili, byla to pro mě velká čest,“ prozrazuje majitel doudlebského zámku a také zdejších vinic Petr Dujka.

„Byla to úroda z obou vinic dohromady, měli jsme 3 333 sazenic, dohromady to bylo necelého půl hektaru. Sklidili jsme z toho asi 200 litrů vína, které má specifickou chuť. Těch lahví mám asi ještě 70, ale po úspěchu v soutěži jsem je okamžitě stáhl z prodeje. Už je jen daruji těm, kteří o vínu něco vědí a chtějí ochutnat, co se nám podařilo,“ podotýká.

Z Burčákobraní u doudlebského zámku. Víno Zámeckého vinařství Doudleby nad Orlicí
Vinohrady se rozrůstají, v Podorlicku se jim daří

Ale neznamená to, že byste u doudlebského zámku nemohli ochutnat další vína.

„Máme vína jihomoravská, kdy se sem vozí hrozny nebo mošty a víno je tady zpracováváno. Mám na jihu Moravy pronajaté vinice a protože se v Doudlebách vinným hroznům daří, rozhodl jsem se rozšířit tyto vinice až na dva hektary. Teď máme dvě odrůdy a čtyři další ještě vysazujeme. Dokonce jdeme do červeného vína odrůdy Cabernet Cortis a zkusíme také muškátové víno, což je odrůda Muskaris,“ plánuje Petr Dujka, který v sobě podnikavou krev svých předků nezapře.

Je potomkem českého šlechtického rodu Bubna Litic, jeho předci nechali v 16. století doudlebský zámek vystavět a čile se tu věnovali i podnikatelské činnosti. Také na etiketách doudlebských vín byste našli nápis Hrabě Bubna Litic.

Petr Dujka. Foto: Deník/Jana Kotalová
V sudech u doudlebského zámku už kvasí víno

Které z nich má Petr Dujka nejraději? „Všechna moje vína jsou oblíbená a chutnají mi všechna, jsou výborná,“ říká se s úsměvem. „Znalci vědí, jak důležitá je posloupnost při ochutnávce. Když někdo přijde na degustaci, měl by ochutnávat od toho nejsuššího po nejsladší. A jelikož sázíme odrůdu červeného vína, degustaci budeme uzavírat červeným vínem, které mám už nyní také, ale zatím z jihomoravských hroznů.“

Vypěstovat a vyrobit dobré víno je o umu, zkušenostech, dřině a také štěstí. Doudlebský vinohrad ho měl, zatím ho nenapadly žádné nemoci ani špačci. „Dříve v areálu bývala slepičárna, bojím se proto potkanů, myšic, že mi ožerou kmínky. Vždycky je čeho se bát, včetně zlodějů, kteří už samotnou přítomností udělají daleko větší škodu, než by si kdo představoval,“ poukazuje vinař na to, že stačí třeba jen jedna utržená kulička a vosy, které přivábí sladká šťáva, zlikvidují celý hrozen.

Jak upozorňuje, o vinohrady je třeba pečovat po celou sezonu: „Letos budeme ještě provádět postřiky. Ne žádnou chemikálií, ale roztokem, který je samozřejmě nejen k přírodě, ale i k našemu organismu šetrný. Pak jsou to zelené práce, jako pletí mezi řádky, odstranění náletů, ručních prací je tady habaděj.“

Zdroj: Deník/Jana Kotalová

„Nyní se nadává na výši spotřební daně u piva a že tichá vína ji nemají. Vyrobit pivo není vůbec jednoduché, ale na rozdíl od vína se do toho můžete pustit v kterémkoli období. Pokud ho neprodáte do měsíce nebo do půlroku, můžete si to započítat do ztrát. V případě vína je tady dán termín zpracování. A když tomu všemu předcházely nepříznivé faktory, jako například sucho, vlhko, plísně, mrazy, hmyz a ptactvo, zvěř, stejně jako lidé, kteří si rádi přijdou bobule utrhnout, můžete na sběr hroznů zapomenout."

„A to jsme se ještě nepustili do výroby. Pokud sklidíme, následují veškeré procedury, aby víno správně zkvasilo, dobře uleželo, jsou na řadě různé filtrace, síření, míchání, ošetření, ochutnávky, lahvování, etiketování atd. A pokud se to nepovede, je pryč celý rok práce. Vinař nejen, že musí opět začít od nuly, ale často jde i do mínusu a všechno, co do té doby investoval, ztrácí,“ vypočítává možná rizika Petr Dujka.

Sám bere pěstování vína jako koníčka: „Dělám to z lásky k vínu.“

Petr Dujka na své vinici.
U Doudleb roste zámecká vinice

Není přitom nepřítelem piva. „Naopak, jsem jeho velkým příznivcem. Před rokem jsem koupil pivovar Košumberk a chtěl bych si v něm nechat vyrábět pivo podle mých představ a samozřejmě podle tradičních receptur. Moji předci měli také pivovar, moštárnu i mlékárnu a také lihovar. Zatím jsem se pustil do vína a jsem do toho tak zapálený, že bobule budou zpracovány do poslední slupky,“ tvrdí Petr Dujka s narážkou na to, že úrodu z doudlebských vinic bude možné ochutnat i v podobě dobré pálenky: „Vyrobené pro nás v lihovaru Family Distillery House a ponese název Doudlebská matolina.“

U zámku nechal zbudovat vinný sklep, kde zájemci budou moci víno ochutnat. „Zároveň budou mít možnost obhlédnout lisovnu, provozovnu a také malou viničku, která se poblíž již rozrůstá,“ dodává.