Žáci a učitelé dobrušské základní umělecké školy takový znají - v kostele sv. Martina ve zdi, který stojí v historickém centru Prahy, jsou už jako doma.
„Původně románský kostel z 12. století byl při stavbě hradeb pojat do opevnění, odtud pojmenování ve zdi,“ vysvětluje ředitel ZUŠ František Zima název kostela, ve kterém se Dobruška představila poprvé v roce 2006.

Již pravidelné má každoroční koncerty „na svědomí“ Vladimír Jelínek, regenschori kostela, jenž zároveň vyučuje hru na varhany a na klavír v ZUŠ v Dobrušce. Že by trocha protekce? „Určitě ne. Jako regenschori kostela spolupracuji při přípravě všech koncertů. Nikdy bych Dobrušku nedoporučil, kdybych si učiteli a jejich žáky nebyl jistý,“ vzpomíná Vladimír Jelínek na první vystoupení, které pražské diváky nadchlo, objevily se první dotazy, kdy zase přijedou. „To nás potěšilo. Od té doby jezdíme do Prahy pravidelně, termín na počátku adventu už nám zůstal. Pro naši školu to je velké ocenění,“ hodnotí pražské výjezdy František Zima.

Malé jubileum – tak mluví účinkující o letošním hostování v Praze, páteční koncert byl jejich pátým. A jubilejní program? „Průřez nástroji smyčcovými, dechovými a komorními, hudba od 16. století až do současnosti. Nezvyklé kombinace - zaznělo například saxofonové kvarteto, Bach v podání akordeonu a dvou violoncell. Největším tělesem byl sbor Šárky Potůčkové s doprovodem smyčcového kvarteta, jim patřil slavnostní závěr. Program byl ve všech směrech výborně sestavený,“ oceňuje dramaturgii Anna Vrbová, která vyučuje hru na violoncello na několika školách. Úroveň je dle diváků rok od roku lepší, myslí si to i učitelé? „Naprosto,“ souhlasí Anna Vrbová. „Výkony žáků byly precizní. Mohou se směle srovnávat s úrovní na školách v krajských městech, při velikosti Dobrušky je to zcela výjimečné.“

Praha je pro Dobrušku organizačně náročná. „V 15.30 výjezd autobusem z Dobrušky, ve 20 hodin začátek koncertu. Ladění a akustické zkoušky, vše je naplánováno na minutu. Vladimír Jelínek, který zajišťoval veškeré varhanní doprovody a měl také průvodní slovo, odvedl i jako organizátor perfektní práci,“ chválí Anna Vrbová svého kolegu.

Žáci a učitelé se domů vrátili v sobotu v jednu hodinu ráno. Má ta dřina smysl? „Určitě. Kdo má šanci zahrát si na svůj nástroj v Praze, navíc v takovém prostředí? Jedou jen ti nejlepší, je to pro ně nesmírně slavnostní. Motivuje to k další práci, což je velmi důležité,“ vysvětluje ředitel dobrušské ZUŠ František Zima. (dm)