Avšak školku milovala a vrátit se do míst, kde strávila tři roky života, bylo jasnou volbou.
„Když jsem se dívala na fotky, oživila jsem si vzpomínky. Vybavuji si třeba svačiny. S jednou kamarádkou jsme závodily, která sní víc mrkvové pomazánky. Anebo si také vzpomínám na spaní. Já byla nespavec, takže to pro mě nebyla zrovna oblíbená část dne," smála se absolventka.

Dětské perličky
Dítě: Až vyrosteme, paní ředitelka už bude mrtvá.

Dítě: Proč nemám žádného tatínka ani maminku?
Učitelka: Vždyť máš. Tatínek tě teď přivedl do školky.

Dítě: Proč mám jen jednoho tatínka?
Učitelka: Děti, co přinesli tři králové Ježíškovi do Betléma?
Dítě: Kadibudku

Rozhovor mezi dětmi: Co dělá uklízečka? Uklízí. A co dělá učitelka? Učí? A co dělá kuchařka? Vaří A co dělá ředitelka? Asi ředí čaj.

Učitelka při návratu z procházky: Tak děti a už jsme doma.
Dítě: Né, doma né. To by vám nikdo nevěřil, že jste vyrodila tolik dětí.

Učitelka přišla o hlas: Děti dnes vám pustím pohádku z CD, jelikož nemůžu pořádně mluvit.
1. dítě: To si dnes nebudeme číst?
2. dítě: Jsi pitomej. To by už nemluvila vůbec.

Holčička: Dej mi pusu.
Chlapeček: Nedám. Pak bych měl dítě a co bych s ním dělal.

Učitelka: Jsi pravák nebo levák?
Dítě: No, já jsem jenom jeden.

Učitelka: Tvoje maminka má dnes krásné vlasy.
Dítě: No, ona si je fouká fénem, ale jenom když jde někam pařit.

Dítě: Paní učitelko, já až budu velkej, tak vás budu milovat.

Učitelka: Copak jste dělali o víkendu?
Dítě: Byli jsme na hřbitově zalejt dědu.

Dítě: Paní učitelko, já jdu dneska domů po obědě, protože přijede teta a doma je takovej bordel, že musím mamce pomoct.

Učitelka: Na co si hrajete?
Chlapeček: Já jsem ve vězení, protože jsem ukradl auto.
Holčička: Já jsem princezna a on to auto ukradl pro mě, ale mně je ho líto, tak jsem ve vězení s ním.

Prvňáček: Paní ředitelko, já bych chtěl propadnout zpátky do školky.

Nebyla jediná, kdo se přišel podívat, jak mateřská škola dnes vypadá. Zavzpomínat na svůj botník a znak deštníčku anebo kytičky dorazily desítky lidí. Alba plná fotografií šla z ruky do ruky a kdysi malí školáčci usedli ke stolkům v tu chvíli připomínajícím trpasličí velikost.
„Na školku mám krásný vzpomínky. Jsem moc ráda, že jsem se přišla podívat. Změnilo se to tady, ale překvapilo mě, že si mě vybavila paní učitelka, jen co jsem vstoupila do dveří," uvedla další z absolventek Věra Benešová.
To, že jim dětské tváře zůstávají v paměti, potvrzují i Jaroslava Martincová, která už učí ve školce od roku 1981, a ředitelka Kamila Vlachová.
„Některé děti si opravdu hned vybavím. Největší odměnou bývají okamžiky, kdy se k vám děti, když odejdou, hlásí samy.

Proto i ten dnešní den je  krásný, jelikož přišlo hodně lidí, kteří byli mými žáčky," dodává Jaroslava Martincová.
I po třiatřiceti letech by své povolání nezměnila. „Pořád mě to baví, i přesto, že mi dětičky občas taky jak se říká lezou na nervy. Ale kdyby ne, tak by to nebylo normální," směje se.
Dnes školku tvoří ryze dámská společnost. Od ředitelky, přes učitelky, vedoucí jídelny, kuchařku až po školnici. Muže byste tady hledali marně. „Za celou historii mateřské školy v ní žádný muž nepracoval, vždy jen samé ženy. Školka byla založena v roce 1934, kdy  zde Kongregace chudých školských sester Notre Dam ustanovila své řádové sestry jako pěstounky," upřesnila ředitelka Kamila Vlachová.
V té době ještě Kytička sídlila v budově v Komenského ulici a její správu vedla  Měšťanská škola dívčí. V dvou třídách bylo tehdy umístěno 100 dětí, o něž se staraly čtyři řádové sestry.

„Dnes už je to nepředstavitelné. Tehdy ale byly poměry jiné," dodává ředitelka. Navíc podle zmínky v kronice byli chlapci a dívky  rozděleni.
To, že to takto skutečně fungovalo, přišel v sobotu potvrdit i Jiří Lorenc. Do školky tady chodil právě v roce 1934. Po roce odcházel do základní školy. „Doufal, že budeme mít nějaké fotografie z té doby, avšak první jsou až z padesátých let. Bylo úžasné, že si pamatoval i jména dětí, které chodily do školky s ním, a vzpomínal na to, jak byly řádové sestry na děti hodné," říká Kamila Vlachová.
V roce 1948 došlo ke znárodnění a řádové sestry vystřídaly státní učitelky.

„Zajímavostí bylo i stravování. Celodenní začalo až v roce 1948, avšak i přesto se ve školce stravovala jen menší část dětí. Zajímavé jsou i zápisy v kronice týkající se nemocnosti. Dohledali jsme, že se objevily případy tuberkulózy, černého kašle anebo spalniček. Dnes už díky očkování je toto vše minulostí," uvedla Kamila Vlachová.
Později už začaly v Rychnově vznikat i další mateřinky, Kytička tak nakonec měla jen tři třídy. Do současné budovy se přestěhovala v roce 1984 a počet dětí se ustálil na 50 ve dvou třídách.

„O školku je velký zájem, neustále máme plno. Bohužel každý rok musíme několik dětí při zápise odmítnout. Díky umístění v prvorepublikové vile jsou naše prostoty trochu atypické, ale víc útulné a  rodinné. Velkou výhodou je i krásná zahrada s bazénem a do blízké přírody to děti mají opravdu jen skok,"dodala Kamila Vlachová.