Za černými skly se skrývá svět plný ostrých zvuků a šumů

„Nasaďte si černé brýle, já vás navedu k okraji schodiště k zábradlí. Můžete si vyzkoušet vyjít do prvního patra,“ znělo z úst průvodkyně před temnou kavárnou, která byla jednou z atrakcí na festivalu sociálních služeb Poznejme se navzájem.
Na okamžik se vžívám do role lidí, kteří zůstali uvězněni ve světě tmy a zvuků. Ve světě, kde je fantazie mocným nástrojem.
Pomalu stoupáme po schodišti. Je to zvláštní pocit vystačit si najednou jen se svou představivostí a hmatem. V mezipatře je výklenek, který mi připadá jako jedna velká místnost. Prostorové vnímání mám naprosto zkreslené.
Po neuvěřitelně dlouhém stoupání jsme konečně došli před dveře kavárny. „Já vás teď zavedu dovnitř a usadím vás ke stolkům,“ doplnila průvodkyně.
Kličkujeme místností a dostáváme se ke hraně stolu. Rukou nahmatám židli a posunu si ji. Než se usadím zjišťuji, že kolem je nějaká velká skříň. Stůl mi připadá dlouhý, jako obdélník s jednou kulatou hranou. Ve skutečnosti je to naprosto pravidelný čtverec.
„Zkuste si objednat z těchto nápojových lístků,“ říkají dvě slečny, které v kavárně obsluhují.
Prsty objevím skupinky mnoha teček. Braillovo písmo. Tak to mi skutečně nic neříká. O kousek níž nahmatám nějaký pytlík. To je čaj. Tak aspoň nějaký úspěch.
Od vedlejšího stolu se ozývá: „Co je to za ty bobule. Jsou jako dřevěné.“
Na ty už jsem také narazila, ale identifikovat je nedokážu.
Na jednom z okrajů nakonec objevím vytlačená písmena. V–O–D–A. Není to úplně jednoduché, ale nakonec s úžasem rozpoznám nápisy na všech stranách lístku. Ony bobule, jsou zrnka kávy. „Pro nevidomé je velmi důležitý i čich. Proto ta zrnka či pytlíky s čajem,“ objasňuje servírka.
Na stole stojí miska s cukrem a v druhé jsou mlíčka. Nalít si mléko do kávy není zase tak obtížné, avšak nejsem schopná poznat, jestli kelímek je již prázdný.

Bez zraku nemohu odhadnout jeho hmotnost a to, zda už se pomalu vyprazdňuje. Po čtvrt hodině ve tmě se s kavárnou loučím. Sundávám brýle a opět se vracím do běžné reality. Všechno, co kolem sebe vidím, mi připadalo pod černými skly naprosto odlišné.