"Strýc měl tu nejhorší pozici v letadle, byl to zadní střelec, nebyl krytý, nebylo úniku," říká Josef Valeš.
"Stíhačky šly první vždycky po zadním střelci," doplňuje ho historik Josef Ptáček z Dobrušky, který osudy letce Václava Valeše vedle mnoha dalších popsal v publikaci Občané okresu Rychnov nad Kněžnou v zahraničním odboji v letech 1936 -1945, na které spolupracoval s Josefem Juzou. "Václav Valeš byl jedním z 26 mužů z rychnovského okresu, kteří se zúčastnili bojů druhé světové války jako příslušníci RAF - britského královského letectva," připomíná.
VyznamenáníVáclav Valeš byl vyznamenán Československým válečným křížem 1939, Medailí Za chrabrost a jinými československými i zahraničními vyznamenáními. 1. června 1991 byl „in memoriam“ povýšen do hodnosti podplukovníka. (Zdroj: Mokré v dějinách i současnosti 1390 - 2010)
Václav Valeš se narodil 26. listopadu 1914 v Mokrém, jeho otec byl železničář, matka pracovala v zemědělství. Vojenskou službu si odbyl v Žamberku a dobrovolně si ji prodloužil dalším závazkem u letecké jednotky v Hradci Králové.
"Chodil v uniformě a kluci mu ji záviděli, jak mu to slušelo," líčí jeho neteř Libuše Šolínová.
Když se za války rozhodl odejít bojovat do zahraničních jednotek, byla ještě příliš malá na to, aby si ho pamatovala. Zná ho tak jen z vyprávění: "Určitě se na něj vzpomínalo. Mně byly asi dva roky a říkali, že mě měl rád."
Za hranice 6. ledna 1940 neodešel Václav sám, doprovázela ho jeho přítelkyně. Mířili přes Slovensko a Maďarsko, kde byli zadrženi. Z internace se jim podařilo utéct do Jugoslávie, ale válka je nakonec stejně rozdělila.
"Jmenovala se Marie Červená, musela zůstat v Jugoslávii. Dál ji nepustili, byla tam v odboji. Po válce se vrátila. Vzala si střelmistra, na pohled vypadal stejně jak strejda Véna. Ale měla v životě smůlu. Dělal v uranových dolech a tam ho to zabilo. Měla s ním čtyři dcery," vypráví Josef Valeš.
Václav po dlouhé cestě dospěl 16. dubna 1940 do československého tábora v Agde. Přestože se ve Francii začlenil k československé letecké jednotce, do bojů zařazen nebyl. 18. června 1940 spolu s dalšími Čechy zamířil do Anglie a už pár dní nato zahájil letecký výcvik. Byl veden u 312. československé letecké peruti a 10. srpna se stal příslušníkem RAF.
close
info
Zdroj: Deník/Jana Kotalová
zoom_in
Odhalení pamětní desky se uskutečnilo 20. července 2021 u příležitosti připomínky 80. výročí jeho sestřelení nad Hannoverem.
"Byl to takový zapisovatel, všechno psal, z každého letu. Měli takovou dohodu, že když někdo padne, tak zápisky nebo cennosti, které po něm zůstanou, se rodině vrátí. Mám doma všechno, co po něm zbylo," dodává Josef Valeš.
Ačkoli on ani jeho sestra žádnou osobní vzpomínku na něj nemají, při pročítání jeho zápisků se mohou vcítit do toho, co prožíval, a na místě, kde už řádky nepokračují, možná i trochu zamrazí.
"Z jeho zachovaného deníku se lze poznat osobní nálady, pohledy na život daleko od vlasti, přípravu a boje v řadách RAF, ale i lásku ke své vlasti a touhu po jejím osvobození," připomíná Dagmar Honsnejmanová, místostarostka Mokrého a také kronikářka, která přišla s návrhem zhotovit pamětní desku Václavu Valešovi na jeho rodném domě a v den 80. výročí jeho sestřelení ji odhalit. U zastupitelstva i rodiny Valešovy se nápad setkal s příznivým ohlasem.
"Václav Valeš by nám mohl být vzorem odvahy a lásky k vlasti," tvrdí starosta Mokrého Jiří Franc.
Jméno Václava Valeše figuruje i na pamětní desce mokerských bojovníků první a druhé světové války, jejíž odhalení v roce 1994 inicioval historik Josef Ptáček. A neopominula ho ani publikace Dáši Honsnejmanové a Josefa Ptáčka Obec Mokré v dějinách i současnosti 1390 - 2010.
Ta zmiňuje, že dočasně působil i jako telegrafista. 30. září 1940 československý depot v Cosfordu opustil, prošel kurzem bombometčíků a střelců a 1. listopadu byl přidělen k 311. čs. bombardovací peruti jako palubní střelec. Jeho velký sen ještě usednout do pilotní kabiny se nakonec nenaplnil. 20. července 1941 byl jeho letoun při jednom z náletů nad Hannoverem sestřelen. Jeho tělo pohltilo moře.
