Okresní správa politická na žádost nereagovala, tak Jan Práza přistoupil dne 8. června 1923 k urgenci žádosti, na což dne 11.srpna 1923 okresní správa politická poslala zamítavé rozhodnutí. Tak Jan Práza se 19. srpna 1923 opět prostřednictvím obecního úřadu v Rovném odvolal proti tomuto zamítavému rozhodnutí. Na základě tohoto odvolání byla dne 14. září 1923 propůjčena koncese provozování hostinské živnosti na syna Ladislava Prázu, což znamenalo, že Ladislav o živnosti nemohl nijak rozhodovat ani s ní nakládat. Veškeré právní úkony, nakládání a rozhodování o živnosti mohl dělat pouze otec Jan Práza.

Tento stav trval do 27. prosince 1924, kdy konečně Ladislav Práza měl přidělenou právoplatnou koncesi k provozování hostinské činnosti. Dne 13. listopadu 1925 umřela Marie Prázová manželka Jana Prázy a matka Ladislava Prázy. Proto vdovec Jan Práza předal dne 20. března 1926 budovu hospody č. p. 18 na Rovenských Šedivinách svému synovi Ladislavu a jeho manželce Bedřišce. Tímto dnem se plnoprávným majitelem a provozovatelem hospody stal Ladislav Práza, který sice byl vynikající odborník v hostinské živnosti, ale špatný ekonom. Otcovu živnost zprvu velmi zdárně rozvíjel. Před vchodem do hospody nechal v roce 1929 vybudovat verandu.

Roku 1931 byla v rohu vedle tanečního sálu provedena zděná přízemní přístavba výčepní místnosti nad níž i sálem bylo vybudováno jedno poschodí s pokoji pro ubytování hostů. Celá tato přístavba, ale bez fasády venkovních zděných částí byla dokončena koncem jara roku 1932 a dne 2. července 1932 proběhla kolaudace, na což ještě dne 5. září 1932 byl pozván stavební technik Ing.Václav Kněžek z technického oddělení Okresního úřadu v Chrudimi. Až teprve po tomto úkonu odeslal Okresní úřad v Novém Městě nad Metují dne 10. 10. 1932 Ladislavu Prázovi výsledky kolaudace.

K provedení fasády budovy došlo roku 1936 až 1937. V Prázově hospodě se konaly taneční zábavy, plesy, hrála se divadla. I přesto, že tato hospoda byla velmi oblíbená a lidé sem rádi chodili, tím i dobře vydělávala, se její provozovatel Ladislav Práza dostal do velkých dluhů, protože přecenil své finanční možnosti. Dluhy nebyl schopen splácet při současně vznikající hospodářské krizi, proto se Prázova bouda dostala do exekuce. V červnu 1938 byla provedena soudní dražba, v které ji za 80000,-Kč koupila vdova Marie Nováková ze Dvora Králové nad Labem č. p. 1352. Ladislav Práza hospodu vedl dále i přesto, že hospoda patřila jinému majiteli, ale ne dlouho, protože se schylovalo k 2. sv. válce.

Pohraničí bylo zabráno a s ním i Prázova bouda, která tím pádem spadala pod správu sousední obce Šediviny a zároveň i pod správu nově vzniklého okresu Králíky. Se svými rodinami zde byli ubytováni němečtí financové, kteří hlídali nově vytvořené hranice. V roce 1943 vojáci odešli na frontu. Tím pádem se Prázova bouda uzavřela až do roku 1946 kdy ji dne 20. května od Marie Novákové za 120000,-Kč koupil Otokar Práza mladší bratr Ladislava Prázy. Otokar Práza byl vyučený číšník, který po vyučení prošel velkou praxí v mnoha různých hotelech a pohostinstvích našeho kraje.V letech 1925 až 1927 byl číšníkem v obci Žíreč nad Labem č. p. 61 potom v Kostelci nad Orlicí a Potštejně.

Asi v letech 1930 až 1932 pracoval jako lokaj na zámku v Doudlebách nad Orlicí, kde poznal Stanislavu Klíchovou z obce Pěčín v Orlických horách, která zde sloužila s níž se roku 1932 oženil a spolu odešli do Olešnice v Orlických horách, kde si 1. října 1932 pronajali turistický hotel Jirků č. p. 131 dnes Národní dům, který provozovali a zde založili rodinu a žili do roku 1939, kdy odtud odešli do obce Rovné, kde Otokar Práza koupil chaloupku č. p. 9 pro bydlení a od Poláčkových si tu pronajal chalupu č. p. 16 pro svou hostinskou živnost, na což dne 11.května 1939 požádal okresní úřad Nové Město nad Metují politickou exposituru v Opočně o přidělení koncese k provozování hostinské živnosti v domě č. p. 16.

Tato koncese byla Otokar Prázovi přidělena okresním úřadem v Hradci Králové kvůli nesmyslným úředním průtahům až 9. března 1944. Roku 1946 se Otokar Práza s rodinou vrátil do jeho rodné hospody Prázova bouda na Rovenských Šedivinách č. p. 18. Opět došlo ke zdlouhavým úředním tahanicím ohledně přehlášení hostinské koncese z Rovného na Roven. Šediviny č. p. 18, kde měl Ladislav Práza starší bratr Otokara Prázy vedenou jeho koncesi, kterou měl jen pozastavenou, ale ne zrušenou, proto Ladislav Práza, který toho času bydlel v sousední obci Šediviny č. p. 42 se musel zříci své koncese ve prospěch svého bratra Otokara a tím pádem Otokar Práza obdržel hostinskou koncesi na Prázově boudě, kde pracoval a žil až do své smrti v roce 1974.

I když hospodu po roce 1950 provozovalo spotřební družstvo Ústřední konzum Hradec Králové, které bylo do roku 1961 rozděleno na menší celky působící pouze na území tehdejších okresů, což v těchto letech tady byl okres Dobruška. V tomto případě spotřební družstvo Jednota Dobruška. Přišel rok 1961, kdy Prázova bouda byla Otokaru Prázovi vyvlastněna státem. Novým majitelem se staly SPP Hradec Králové později státní podnik Strojobal, od té doby byla Prázova bouda využívána pouze k podnikovým rekreacím nikoliv jako hospoda.

Ani vyvlastnění státem neohrozilo to, aby Prázovi a později i jejich dcera s manželem mohli zde pracovat, a to až do roku 1986, kdy odešli do důchodu. Po roce 1991 byla Prázova bouda vrácena dcerám Otokara Prázy, které ji do roku 2002 přechodně pronajímaly a v roce 2002 ji prodaly manželům Spurným z Hradce Králové. Od nich ji pak v roce 2007 koupili manželé Lambertovi, kteří doposud tuto hospodu provozují.

Milan Práza