Paměť národa disponuje jednou z nejrozsáhlejších sbírek vzpomínek pamětníků v Evropě. Veřejnosti je přístupná online od roku 2008 jako databáze pamětníků, kteří byli přímými svědky událostí 20. století.

„Při výběru pamětníků jsme se snažili ze stovek lidí s podobným osudem, vybrat hlavně ty z našeho regionu, A také pamětníky, kteří byli představiteli nějaké skupiny obyvatelstva, proti které se rozhodl komunistický stát bojovat,“ uvedl ředitel východočeské pobočky organizace Paměť národa Michal Bureš.

Mezi vybranými pamětníky patří k nejznámějším Karel Otčenášek, který se narodil v roce 1920 v Českém Meziříčí. Své povolání ke kněžství pocítil podle svých slov již v dětství a za pomoci místního faráře se dostal do Prahy, kde byl přijat na věhlasné Arcibiskupské gymnázium v Praze Bubenči.

Vysoké školy byly záhy nacisty uzavřeny a Otčenášek odjel svá studia dokončit do Říma, kde zůstal až do konce války. Z Říma se vrátil těsně po válce, již jako kněz, a začal působit v pastoraci. V roce 1950, kdy bylo jisté, že většina biskupů půjde do internace, byl vysvěcen jako třicetiletý na biskupa svým předchůdcem Mořicem Píchou. Svěcení mělo zůstat v absolutní tajnosti „zachováno i před vlastními rodiči“.

Kostel sv. Kateřiny v Českém Meziříčí.
Vodní paprsek se zařízl do surového železa a vykreslil reliéf Karla Otčenáška

Po skončení želivské internace se Otčenášek znovu odmítl přizpůsobit požadavkům režimu a byl znovu uvězněn. Po několikaměsíčním vyšetřování byl odsouzen na 13 let do vězení za velezradu. Svůj trest si odpykával ve věznicích na Mírově, v Leopoldově a ve Valdicích-Kartouzích. Narozdíl od tisíců politických vězňů nebyl v roce 1960 propuštěn na amnestii a z vězení vyšel až v roce 1962. Dále směl vykonávat jen dělnická povolání a do své diecéze se vrátit nesměl.

Po získání státního souhlasu sloužil jako farář ve zpustlém pohraničí a svého legitimního biskupského úřadu se ujal opětovně až v prosinci roku 1989. V roce 1998 předal správu královéhradeckého biskupství Dominiku Dukovi a byl povýšen papežem Janem Pavlem II. do hodnosti arcibiskupa. Angažoval se po revoluci v rozsáhlých vzdělávacích a kulturních projektech. Jeho zásluhou byl zrekonstruován i sídelní palác královéhradeckého biskupství. Nositel Státního vyznamenání I. stupně (1995) a čestný občan mnoha obcí a měst, kde po válce a v době totality působil, zemřel 23. května 2011 v Hradci Králové.

Dalším knězem představeným na výstavě je Jan Rybář, který se narodil 16. července 1931 v Brně. V únoru 1962 mu ještě ve vězení udělil biskup Karel Otčenášek kněžské svěcení. Primici mohl Jan Rybář sloužit až sedm let po svém svěcení v roce 1969. V roce 1968 se mu podařilo vycestovat do Rakouska a dostudovat v Innsbrucku, kde mu také oficiálně potvrdili jeho kněžské svěcení.

Nadační fond F.M. Pelcla připravil křest prvního rychnovského Almanachu autorů a pamětníků.
Bývalý farář Jan Rybář rád vzpomíná na Rychnov

Po návratu zpět do vlasti působil v Hradci Králové a poté na Trutnovsku. Od roku 1990 byl děkanem v Rychnově nad Kněžnou, zemřel 14. ledna 2021.

Zajímavý osud má i Marie Roszyncová, rozená Procházková, která se narodila 24. ledna 1941 v Bílém Újezdě u Dobrušky. Její otec, Karel Procházka, byl učitelem, členem Československé strany lidové a po roce 1945 poslancem prozatímního národního shromáždění. Po únorovém převratu v roce 1948 se pokusil o ilegální přechod hranic, ale padl do léčky nastražené příslušníky Státní bezpečnosti - jednalo se o takzvané akci Kámen.

Propuštění z vězení se dočkal až na amnestii v roce 1960. Rodinu vyhnali z bytu v Dobrušce, uchýlili se do upraveného sklepení, kde rodina bydlela až do otcova návratu. Pamětnice i její sestra čelily šikaně ve škole, Marie coby dcera vlastizrádce nesměla studovat, nicméně díky obětavosti a odvaze přátel rodičů nakonec úspěšně dokončila střední průmyslovou školu. Spolu s manželem se v roce 1968 podíleli na obnově Junáka v Dobrušce. Po sametové revoluci Roszyncovi v Dobrušce opět obnovovali skautský oddíl, kterému se pamětnice dosud věnuje.

Panelů je celkem 20 a prezentují 16 životních příběhů. Každý panel je uveden citátem onoho konkrétního pamětníka, nějakou hlavní myšlenkou, která souvisí s tématem, a poté je tam krátce představen jeho životní osud.

Dalším pamětníkem je Ladislav Král, který se narodil 17. května 1921 v obci Petrovice. Vzdělání získal na měšťanské škole v Týništi nad Orlicí a potom přestoupil do tercie Rašínova gymnázia v Hradci Králové. V mládí působil jako náčelník Sokola v Petrovicích, byl též členem organizace YMCA v Hradci Králové, hrával na housle a v neposlední řadě se také věnoval ochotnickému divadlu. Později byl členem tanečního orchestru v Třebechovicích i v Hradci Králové.

Během války pracoval jako zemědělský dělník na dědečkově statku. Zároveň zastával na obecním úřadě pozici tajemníka. V roce 1945 se přihlásil na lékařskou fakultu v Praze. Aby byl na školu přijat, vstoupil do komunistické strany. Ze strany vystoupil na sklonku šedesátých let. Po studiích byl umístěn v liberecké nemocnici do oddělení infekčních nemocí. Tomuto oboru se poté věnoval po celý svůj život.

Výstava bude během letošního roku postupně putovat po městech Královéhradeckého kraje a vyprávět příběhy pamětníků, které významně ovlivnil komunistický puč v únoru roku 1948 a následný komunistický teror.