Delegace v čele s předsedou okresního klubu Svazu PTP Rychnov nad Kněžnou Josefem Smetanou z Borohrádku položila u pomníku padlých v parku Legií před rychnovským gymnáziem kytici a zapálila svíčku, stejně tak na místním hřbitově u hrobu legendárního československého zpravodajského důstojníka plukovníka Františka Fryče a u hrobu prvního předsedy okresního výboru Svazu PTP Oldřicha Vašátka z Lipovky. Děje se tak tradičně od roku 1995.

I rychnovský pomník padlých měl svůj osud v období nacistické okupace a znovu za komunizmu z něj byla odstraněna socha legionáře se lvem; napraveno v 90. letech. Na tomto pomníku jsou vytesána i jména obětí 1. světové války, mezi nimi také Kamila Jakuba a Ludvíka Poláčkových, bratrů spisovatele Karla Poláčka.

Od 16. října 2001 je v tomto pomníku uložena prsť ze hřbitova v britském Brookwoodu, na němž jsou pochováni čs. letci v anglických službách za 2. světové války. Tuto prsť ve skleněné zabroušené dóze s českým státním znakem vložil starosta města Jiří Rokl z iniciativy příslušníků bývalých PTP do zvláštní schránky v tomto pomníku.

Symbolicky tak tehdy bylo připomenuto u příležitosti blížícího se 83. výročí vzniku Československa hrdinství našich vojáků v britském letectvu, v němž z rychnovského okresu sloužilo 24 mužů. Mezi nimi i Jan Smolík z Pohoří u Dobrušky, otec známého cyklisty, a Alois Vašátko, sestřelený nad kanálem La Manche, jehož portrét v letecké kukle R.A.F. byl vyobrazen na československých známkách.

V České republice je organizováno 3100 příslušníků PTP a vojenských táborů nucených prací, z toho ve východočeské oblasti 800. V době založení před 20 lety sdružovala rychnovská okresní pobočka 126 pétépáků (nyní je jeho členy 47 mužů a tři ženy).

Pod názvem Svědectví o PTP okresu Rychnov nad Kněžnou vyšla před patnácti lety 349stránková publikace, již vydaly společně Státní okresní archiv, Okresní úřad a Svaz PTP - okresní klub Rychnov nad Kněžnou. Pro ilustraci stručně citujme z této publikace příběh jednoho z pétépáků, donedávna rychnovského kněze Jana Rybáře.

Ten studoval bohosloví v klášteře na Velehradě, během noci z 13. na 14. dubna 1950 byl klášter příslušníky SNB a StB zlikvidován, ocitl se v internaci v Bohosudové, tam pracoval mimo jiné v prádelně. V létě 1950 tyto tehdy mladé odvezli do Hájku u Prahy, kde měli být přeškoleni na socialistickou mládež, ale protože se to nedařilo, byli převezeni na stavbu Klíčavské přehrady. Do PTP byl Jan Rybář povolán 1. 9. 1952, po 27 měsících u PTP pracoval jako pomocný dělník, stále sledován, přežil zatýkání v roce 1955 díky včasným varováním kamarádů a zmizel do Třince, kde pracoval v železárnách.

Ale ani tady ho StB nepustila z dohledu, byl sledován a vyslýchán, až 12. 5. 1960 byl zatčen a odsouzen na dva roky za sdružování proti republice (trest vykonával jako horník, po lehkém úrazu byl eskortován do věznice Valdice, kde brousil křišťálové sklo a byl tajně vysvěcen na kněze, když předtím u některých přítomných církevních profesorů vězňů složil zkoušky z teologie a filozofie).

Po propuštění z vězení pracoval Rybář jako pomocný dělník, po nástupu Dubčeka dostal možnost řádně dostudovat v rakouském Innsbrucku, odkud se vrátil počátkem školního roku do vlasti, ale nemohl být v nastupující normalizaci zařazen do duchovní správy. Do roku 1989 byl v Turnově jako pomocný kněz, až roku 1989 byl přeložen do Rychnova nad Kněžnou a odtud odešel nedávno do Trutnova.

Josef Krám