Cestou do Žamberka se v Doudlebách nad Orlicí přestupuje tím způsobem, že všichni cestující vystoupí z motoráku (vlak zde končí) a přejdou několik metrů do jiného, který stojí na stejné koleji. Maminky s kočárky, cyklisté s koly a ostatní si tak znovu nacvičují výstup a nástup. To trvá už několik let a komu to slouží, nikdo z nás nechápe. Jistě ne ke spokojenosti cestujících.

Několikrát jsme prošli krásné údolí Divoké Orlice z Litic nad Orlicí do Potštejna, ale nad Litice se příliš často nechodí. Proto jsme se rozhodli, že se tam podíváme. Z nádraží v Žamberku jsme šli nejprve kolem letiště ke dvoru Popluží, který je na katastru obce Helvíkovice. Roku 1534 se vlastníkem dvora Popluží stal rytíř Severín Helvíkovec z Helvíkovic na Žamberce. Někde blízko stávala tvrz či malý hrádek, který byl zničen za třicetileté války. Slovo popluží znamená půdu obdělávanou vrchností, na které robotují poddaní a je to údajně také plošná polní míra o velikosti 20 až 60 hektarů. Nyní se ve dvoře vyrábí krmení pro kočky a psy. Helvíkovice se rozkládají u státní silnice č. 11 na břehu Divoké Orlice a mají 436 obyvatel.

Po modré do Litic

Od Popluží vede modrá turistická značka právě do Litic nad Orlicí, po níž jsme pokračovali. Ta nás také dovedla do širokého údolí, kterým Divoká Orlice teče po loukách a tvoří meandry. Po nočních deštích bylo všude dost kaluží a bláta. Cesta vede kolem smírčího kříže (nic jsem se o něm nedozvěděl) ve stráni lesem, nad železniční tratí a řekou. Skoro po rovině tichým lesem, rušeným jen naším hovorem a občasným hlukem vlaku, jsme dorazili k trati a pod strmými opukovými skalami do Bohousové.

Tři obce, a sice Bohousová, Litice nad Orlicí a Záchlumí, tvoří jeden správní celek s obecním úřadem v Záchlumí. Žije zde 803 obyvatel. V restauraci Fontána jsme se v pěkném prostředí a s vlídnou obsluhou dobře a poměrně levně najedli a občerstvili. Po obědě jsme vystoupali kousek nahoru po travnaté stráni a cestou vedoucí po vrstevnici kopce Kletná jsme po půlhodince dorazili do Litic nad Orlicí. Obec je proslulá především hradem (vznikl někdy před rokem 1300) a lomy na kámen rula (druh žuly).

Méně známé je, že na úbočí kopce na pravé straně řeky před Liticemi se nalézá průzkumná štola Důl Orlice, kde se od roku 1981 až do roku 1987 prováděl geologický průzkum zásob nerostu zvaného baryt (BaSO4, síran barnatý), jenž má mnohočetné využití především jako ochrana proti rentgenovému záření (RTG), které pohlcuje. Délka vyražených chodeb je více než 1 kilometr. Zásoby byly vyhodnoceny jako malé, takže se s těžbou nezačalo.
Historie Litického hradu je dlouhá a pohnutá, my jsme se tam nevypravili, takže povídání o něm si nechám zase na někdy příště.
Barevné listí zmizelo, příroda se připravila na zimu, ale počasí se naštěstí vydařilo. Příjemná výletová teplota bez deště, daleká viditelnost, temné mraky nad Orlickými horami a chvilička ostrého slunce přispělo k velmi vydařenému výletu. Účast byla velká, a to 16 dospělých osob, 2 děti a fenka Ambra. Výlet připravil a vedl Otto Šabart.

Otto Šabart