Víz bylo prý pro občany ČR připraveno 1000 kusů. Poptávka značně převyšovala nabídku. Dle informací z předchozích let byla kvóta těchto víz vyčerpána v rámci pár týdnů. Letos byla pryč za 70 minut.

Podobná víza do Kanady byla dokonce obsazena během několika málo minut…
Snaží se mladí lidé prchnout z republiky a zkusit štěstí jinde? Či jen chtějí zmizet z pracovního šedivého nudného prostředí a vyzkoušet nové možnosti? Nebo naopak odsouvají nástup do zaměstnání, jak jen to je možné?
Ať tak či tak, jen houšť a větší kapky! Každý by měl mít možnost poznat na vlastní kůži, jak se žije a pracuje jinde. Rozšíření obzorů i pluralita názorů je k nezaplacení. Cokoli je lepší, než jednostranná uzavřenost.
Nezažil jsem svět před rokem 89. Poznatky a fakta k této době mám jen z vyprávění a dokumentů či filmů. Nikdy jsem nestál u okénka a nežádal o devizový příslib a výjezdní doložky (mimochodem, nepletu-li se, tak o devizový příslib se žádalo každý rok do konce března – takže právě teď, jen o pár let zpět..)
Práce v zemích dle vlastního přání byla pro běžné občany zcela tabu.

Dnes je tomu již naštěstí jinak. Jste li rychlí, šikovní a s tahem na branku, můžete se rozjet takřka do celého světa. Nikoli jen od ČR na východ…
Myslím, že vzhledem k mezinárodní politické situaci posledních dnů je nutné připomenout, kvůli komu bylo znemožněno celým generacím volně cestovat, pracovat a utvářet si nové zkušenosti a názory. Kdo zabouchl vrata na petlici a nikoho za ně nepustil.

O Zélandu či Kanadě jste si mohli nechat zdát.
Letos to bude 25 let od sametové revoluce. A Rusko aktuálně opět vystrkuje růžky – okupuje jiný svrchovaný stát. A svět to bohužel toleruje. Jak jsem psal, každá zkušenost je k nezaplacení (i ta špatná). Přesto, Ukrajině přeji, aby jejich nynější zkušenost s pobytem ruských vojsk na jejich území byla co nejkratší.