Ani venkovní tropická teplota, kdy rtuť teploměru bez problémů pokořila laťku třiceti stupňů Celsia, se ani zdaleka nepřiblížila teplotě, kterou ze svého „chřtánu“ útočila na skláře pec Magdaléna v Deštném v Orlických horách. „Přímo u pece je tak sedmdesát až osmdesát stupňů. A ač to zní trošku zvláštně, tak se ven na sluníčko chodíme ochlazovat,“ řekl s úsměvem huťmistr Petr Červený, který spolu se svými sklářskými kolegy přijel do této malebné obce v lůně Orlických hor na již sedmadvacátý ročník festivalu Tavení skla dřevem. Tato přehlídka fortelu sklářských mistrů připomíná zašlou slávu horské výroby skla, jež se datuje již od 16. století.

Připomínka zašlé slávy

Ve zdejších horách vznikaly kousky, které byly uznávané a vyhledávané po celém tehdejším známém světě. Například barokní luxusní sklo známé jako Kolowratský křišťál. Epilog rozmachu orlickohorského sklářství přišel v polovině minulého století.

Nová „sklářská“ kniha se poté v Deštném začala psát až ve století jednadvacátém. „Na počátku Tavby skla dřevem stáli, jak si sami říkali, Sklenění blázni Zdeněk Andres a Václav Šplíchal, kteří tu postavili experimentální pec a zkusili vyrobit sklo tak, jak jej zde vyráběli jejich předci. No a z experimentu se nakonec zrodila tato tradice,“ připomněla začátky festivalu skla starostka Deštného Alena Křížová jen kousek od „experimentální“ pece Magdaléna, kde měl tým tavičů za úkol nejen pec roztopit na potřebných 1300 stupňů Celsia, ale po celou dobu tavby teplotu udržovat a starat se o vsádku potřebného materiálu.

„Oproti klasickému sklářství je rozdíl v tom, že u nás stačí otočit plynový kohoutek a už to jede, tady je to složitější,“ uvedl sklářský mistr Petr Červený, který si do Deštného „odskočil“ z uznávané Florianovy hutě v České Lípě. Podle skláře se k výhřevu pece používá bukové dřevo. „To ale musí být naštípáno tři roky dopředu, aby bylo dobře vysušené a mělo tu správnou výhřevnost,“ dodal sklář.