Podobné soudy stíhají každou mladou generaci a studenti před maturitou v roce 2010 nejsou výjimkou. Přesvědčit se, zda lhostejní jsou, nebo ne, má odvahu dějepisářka rychnovského Gymnázia F. M. Pelcla Iva Bořková. Na škole učí druhým rokem a převzala zde studentské exkurze do polské Osvětimi nedaleko Krakova. S maturanty tam letos na začátku školního roku. opět vyjela.

Exkurze má mladým mimo jiné přiblížit osudy lidí, kteří prošli za druhé světové války koncentračními tábory. V Rychnově nad Kněžnou je k tomu obzvlášť důvod: památky na židovské obyvatelstvo jsou téměř na každém kroku. Studentům pak kantoři mohou lépe zprostředkovat osud zdejšího rodáka, spisovatele Karla Poláčka, jenž osvětimským táborem prošel, prolnou se tak témata z historie, literatury, zeměpisu, ale i náboženství pro základy společenských věd apod.

Potvrzuje se, že při prohlídce osvětimského koncentračního tábora zjihnou i rádoby tvrdé povahy. „Odjedeme vždy na tři dny do Krakova, exkurze vlastně vypadá jako projektové vyučování. Zážitek je to pro studenty opravdu velmi silný,“ přikyvuje kantorka.

Vysvětluje, že v Osvětimi se pohybují s průvodci, kteří hovoří česky nebo slovensky, ve dvou částech tábora: „V první části prohlídky procházíme Auschwitz I. V uvozovkách humánnější část, kde ruští zajatci vystavěli zděné baráky.“ Potom přejedou do rozlehlejší části Auschwitz – Birkenau (Osvětim – Březinka). Je prý zajímavé studenty pozorovat. Na nějaký šum v hodině je zvyklá, prohlídka jedenáct metrů dlouhého baráku, s artefakty jako jsou lidské vlasy, vetkané do látky, dětské botičky, kufry..... je však tak sugestivní, že zavládne absolutní ticho. „Vnímám jejich opařené pohledy, stává se dost často, že jdou čekat ven, protože se jim udělá nevolno, mají slzy na krajíčku,“ popisuje atmosféru.

Studenty na návštěvu koncentračního tábora dopředu připraví i ostatní kolegové v běžných hodinách i v dějepisu jako volitelném předmětu, téma se připomíná jako jedna z maturitních otázek. Pedagožka sama byla v Osvětimi podruhé a má zkušenost, že mladí jsou vesměs otřesení. „Jeden chlapec stál na hlídkové věži v Auschwitz II a říkal: Sem bych vozil ty, kteří zvedají ruce a hajlují, aby věděli, co dělají,“ reprodukuje Bořková, že v ten moment poznala, jaký má exkurze obrovský smysl pro všechny, nejen pro ty, kteří se chystají v budoucnu studovat historii. „I vzhledem k tomu, že neonacismus stále vzrůstá, jsem přesvědčena, že připomínka těchto událostí je nutná,“ dodává.

Iva Bořková chce mladým také zprostředkovat osobní setkání s člověkem, jenž holocaust a Osvětim přežil: „Mám kontakt na pana Kubíčka z Prahy, ráda bych s ním uspořádala pro studenty besedu,“ vysvětluje a má i další plány, jak mladé vtáhnout do rychnovského židovského okruhu. V budoucnu, především podle vlastního zájmu, by se mohli seznámit s Poláčkovým turistickým okruhem, projít si pozůstatky židovské části města. Zpracovali by informace o židovském hřbitově, památkách, domech, které obývaly židovské rodiny, a připravili poutavé vyprávění pro děti ze základních škol. Po okruhu by je později mohli provádět. A Bořková má v zásobě i další náměty na příští rok. Plánuje, že by studenti pátrali a později zpracovali osudy židovských rodin z Rychnova, přičemž by vyšli ze seznamu obětí na památníku před synagogou, spojili se s Židovským muzeem v Praze, případnými potomky, pátrali v archivech. „Pracovali by na tom samozřejmě ti, kteří by sami o něco podobného měli zájem,“ uzavírá kantorka, která se míní tématu holocaustu věnovat v širších souvislostech.

(zen)