A tradice spojená s vínem se tu má stát i lákadlem pro návštěvníky, o uplynulém víkendu se tu uskutečnilo už druhé Burčákobraní.

Když Lucie Šimonová v roce 2016 dostudovala obor vinařství a vinohradnictví, řekla si, proč dojíždět až na Moravu? Po důkladné přípravě v roce 2017 položila základ své vinice doma v Podorlicku - v Rájci u Borovnice na Rychnovsku. "I když to teď podle počasí tak nevypadá, klima se mění, otepluje se, a když člověk ví, jakou odrůdu zvolit a jak se o víno starat, daří se mu," ujišťuje.

Už 16 let je vojákem z povolání a vinařství je pro ni jen odreagováním, koníčkem, i když hodně náročným. V Rájci se na ploše dvou akrů stará o 1 500 hlav. "Příští rok chci rozšiřovat vinohrad až na plochu přibližně půl hektaru. Mám tam i vybudovaný altán - přístřešek na kvevri nádoby, které jsou dovezené originál z Gruzie. V nich se dělají oranžová vína, ta budu poprvé prodávat na příštích farmářských trzích v Doudlebách," prozrazuje.

Svými znalostmi i zkušenostmi pomáhá spolu s Romanem Kamenským z jihomoravského vinařství Kamínek Petru Dujkovi, který loni založil vinohrad v sousedství svého zámku v Doudlebách nad Orlicí. Než mu plně vzroste, pronajal si vinice také na jižní Moravě.

Jak pak Petr Dujka připomíná, pěstování vína v kraji pod Orlickými horami není nic nového. Už před staletími byly na nedalekém Choceňsku známé vinařské tratě, ale víno se za minulého režimu z těchto lokalit vytratilo. Nynější teplé klima mu svědčí.

V současné době se jeho doudlebský zámecký vinohrad rozprostírá na ploše 0,4 ha půdy. "Daří se mu obdivuhodně, loni jsme zasadili přes 3 tisíce hlav a letos už budeme sklízet odhadem tři nebo čtyři metráky hroznů. Říká se mu panenské víno, ale my ho nebudeme prezentovat a necháme si ho pro sebe, protože jednak je to velká ojedinělost, když se po prvním roce urodí, a pak ho nebude tolik jako v budoucnu. Chtěli bychom tyto vinice rozšířit o celý hektar. Takže v těch dalších a dalších letech budeme mít vína takové množství, že s ním půjde už obchodovat," plánuje Petr Dujka.

Jeho víno je prý nejen pro chuť, ale má kladný účinek i na organismus. Vsadil na rezistentní odrůdy a přírodní postupy, víno chce ochránit v maximální možné míře od chemie. A týká se to nejen postřiků, ale i hnojení a zpracování.

Rychnovskem už vede pivní cyklostezka, v budoucnu by tu mohli mít svou cyklistickou zastávku i milovníci vína. Burčákobraní je takovým "tréninkem". Návštěvníci na něm mohli ochutnat vína a pravé burčáky z jižní Moravy, a dokonce i ten červený.

Do budoucna tady příznivci vína ochutnají i to místní s etiketou Zámeckého vinařství Doudleby nad Orlicí a nebudou muset čekat na tyto výjimečné příležitosti. "Pod hospodářskou budovou se rekonstruovaly sklepní prostory, a tak si myslím, že vinobraní v tomto místě bude každý den, protože tam bude otevřena vinárna pro veřejnost," dodává Petr Dujka.

Jak se pozná pravý burčák?
"Pro každého má burčák jiný význam, někdo tomu říká sladká šťávička, někdo nedokvašené víno. Nicméně burčák musí být vyrobený z moravských nebo českých hroznů. Pokud ne, je to zkvašený hroznový mošt," vysvětluje jeden z poradců Petra Dujky Roman Kamenský.
Každý konzument prý musí podle chuti vycítit, jestli jde o kvalitní burčák, zda v něm najde to, co očekává, a že nepije jen jablečný mošt. "Tahle doba je bohužel k pančování náchylná a málokdo dnes vyrábí burčák jako my - z vlastních hroznů, z vlastní produkce. Jak dlouho trvá výroba burčáku, záleží na tom, v jaké cukernatosti posbíráte hrozny a také na tom, v jakém prostředí burčák zraje, jestli na to máte zřízené technologie a dokážete hlídat teplotu. U bílých vín kvašení probíhá do 21 stupňů, u červených je to 28 stupňů. Potom není problém burčák vyrobit za týden," vysvětluje.
Vzácnost červeného burčáku pak tkví ve správném načasování. Trvá totiž jen jednu až tři hodiny. "Červené burčáky dnes moc na trhu nejsou. Právě z toho důvodu, že trvá opravdu jen pár hodin a výrobce není schopen dát ho lidem včas. Koupí si ho, ale buď ještě není v té fázi, v níž má být, nebo je po něm," dodává Roman Kamenský.