OTÁZKA: Máme se podle vás po návštěvě prezidenta Si Ťin-pchinga obávat přehnaného čínského vlivu? Nakolik Českou republiku v minulosti ovlivnilo, když se obracela k Rusku (Sovětskému svazu) nebo naopak třeba k USA?

Jiří Mach
vedoucí dobrušského muzea

Mám neodbytný pocit, že jde o typickou bouřku ve sklenici vody. Bylo by asi dost smutné, kdyby jedna státní návštěva dokázala převrátit myšlení či jednání obyvatel této země. Ale média potřebují nějakou atraktivitu a parlamentní „celebrity" se zase potřebují zviditelnit. A k tomu je dobrý i nejvyšší Číňan. Lépe by naši poslanci udělali, kdyby se věnovali tomu, co tzv. obyčejní lidé v naší zemi opravdu potřebují. Ale zřejmě k tomu nemají dostatek invence. Je to ostatně složitější, než se producírovat a vykřikovat před televizními kamerami.
Dost dobře nerozumím tomu, v čem by se přehnaný čínský vliv měl projevovat. Snad v tom, že budou investovat do naší ekonomiky? Investují Němci, Holanďané, Američané a mnozí jiní, ale nezaznamenal jsem, že by se to nějak projevilo v jejich přehnaném vlivu. Kapitál je totiž nadnárodní, včetně toho, který k nám bude přicházet z Číny. A zaměstnanci tohoto kapitálu budou vypláceni v českých korunách (možná někdy v eurech).
Myslím, že se nemusíme obávat ani toho, že bychom přebírali vzorce čínské kultury. Její tisícileté plody jsou krásné a obdivuhodné, ale obávám se, že jim nikdy nemůžeme plně porozumět, protože čínský způsob myšlení a pojímání světa vůbec je úplně jiný než ten náš. Zkuste si přečíst třeba nějaké pojednání Konfuciovo, nebo buddhistické texty. Příliš pochopitelná není pro nás ani čínská literatura, snad s výjimkou staré poezie. A takovéto myšlení tvoří základy čínské kultury dodnes.
Ono „obracení se k Rusku" nebo k USA je rovněž záležitost problematická. Co se týká Ruska (resp. bývalého Sovětského svazu), byla po srpnu 1968 základním pocitem nenávist, a to přes veškerou snahu normalizátorů. Tak jaképak obracení se k Rusku? To se týkalo téměř výhradně dřívějších politických elit, ostatním mohl být SSSR klidně ukradený, i když se to poněkud pokrytecky nemohlo říkat nahlas.
Trochu jiná je situace v případě USA. Domnívám se, že jde o omyl, když si někdy žehráme, že přejímáme americkou kulturu. To, co tak nazýváme, totiž není výhradně americké, jde spíše o kulturu (nebo chcete-li pseudokulturu) postindustriální konzumní společnosti. Pro mne je americká kultura E. A. Poe., W. Whitman, jazz atd., nikoliv supermarket. Ostatně, jak USA, tak Rusko patří do našeho kulturního okruhu, založeného především na odkazu antiky a křesťanství, který každý národ přivedl do své podoby, národ český nevyjímaje.
Jsem přesvědčen, že by bylo dobré přestat se ohlížet po kultuře a způsobu života, který má své místo jinde. Naše historie a naše kultura poskytuje dostatek pozitivních hodnot, které mohou tvořit základ našeho způsobu života a nazírání na svět. Jsou to hodnoty, za něž dokázali naši předkové mnohdy i položit své životy. A právě oni „obyčejní lidé" tyto hodnoty, ať již vědomě či nevědomě, uchovávají a prožívají. Na rozdíl od mnohých politických či jiných „celebrit", nebo senzacechtivých nádeníků z médií. A proto si myslím, že nám přehnaný vliv, ať už odkudkoliv, skutečně nehrozí. Ostatně, Češi si s tím vždycky v minulosti dokázali poradit s humorem sobě vlastním, takže nevím, proč by tomu nemohlo být stejně i v současnosti, a doufám, že i v budoucnosti.