Mělo by být zakázáno, nebo je to zásah do svobody? Má být povoleno 
ve venkovských hospodách, v obcích s méně než 500 obyvateli?

Miroslava Pecháčková,
majitelka muzea hraček

Zákon zatím nebyl schválen, ale zákaz kouření v restauracích mi přijde v pořádku, vzhledem ke statistikám nákladů na hospitalizaci a léčbu nemocí způsobených kouřením. Ve venkovských hospůdkách si asi majitelé poradí každý po svém, ale lepší než direktivní zákony by měla být výchova k tomu, že normální je nekouřit.

Jiří Mach,
vedoucí dobrušského muzea
Myslím, že jde o jedno z pseudotémat. Jsou určitě důležitější věci. Nicméně jeho citlivost není ve věci samotné, ale v tom, co se z ní dělá. Zákaz kouření je prezentován jako omezování osobní svobody, málem jako útok na základní lidská práva.
Chápu senátora Kuberu, který by, kdyby to šlo, kouřil i ušima, chápu i ostatní kuřáky, že se jim to nelíbí. Sám jsem ještě před dvaceti lety byl v jejich situaci a reagoval bych možná obdobně.
Nejde však o svobodu. Ta končí tam, kde začíná svoboda toho druhého. Nejde o lidské právo, protože nesporně důležitějším právem člověka je právo na zdraví. A že právě toto právo důsledky kouření ohrožují, je mimo diskusi. To nemluvím o smradlavém oblečení, které po delším pobytu v zakouřeném prostředí musíte velmi dlouho větrat.
Mimořádně lichý je argument, že kuřáci přinášejí do státní pokladny miliardy. Nesrovnatelně větší částky jsou vynakládány na jejich léčení a na léčení těch, kteří onemocní vlivem tzv. pasivního kouření. Bylo by asi třeba jasně říci, že kuřáctví je závislost, stejně jako alkoholismus nebo závislost na měkkých či tvrdých drogách. Možná, že je méně nebezpečné, či spíše se alespoň jako takové jeví. Asi ani kuřáci nebudou polemizovat s tvrzením, že je třeba vyšší prevence, zejména u mládeže. Statistické údaje o rozvoji závislostí u mladé generace jsou skutečně otřesné a je nanejvýš nutné, aby se tímto problémem společnost zabývala. Říkám úmyslně společnost, protože to zdaleka není jen záležitostí vlády, která je momentálně u moci, ale doslova nás všech.
Povolení kouření ve venkovských hospodách zní téměř urážlivě. Lze to chápat i tak, že zatímco ve městech je víceméně uvědomělá a většinově nekuřácká populace, vesničané, kteří se sejdou na přátelské popovídání v hospodě, jsou nikotinem prolezlí hlupáci. Ten, kdo to navrhuje, je asi o půl století mimo, protože dnes jsou rozdíly v životním stylu města a vesnice minimální a rozhodně nespočívají v oblibě cigaret či jiných tabákových výrobků. Navíc je na vesnicích mnoho motorestů, které slouží primárně k tomu, aby se v nich kolemjedoucí najedli a kupodivu, chtějí tak učinit v nezakouřeném prostředí.
Moje slova jsou možná tvrdá, ale stejně tvrdé jsou důsledky kouření, jak dokazují jednoznačná data. Kouření není neškodná zábava či požitek, je to zlo, které je třeba jako zlo pojmenovat a adekvátně proti němu v celé společnosti postupovat.