Lidé mají obavy z teroristických útoků a bojí se cestovat, vyhledávají bezpečné lokality. Jak je na tom porota?

Miroslava Pecháčková,
majitelka muzea hraček

Každý den slyšíme o nebezpečí ve světě – teroristické útoky nebo virus zika. Ale nehoda nás může potkat, i když zůstaneme doma a nebudeme vůbec vycházet ven. Určitě bych nejela do zemí, kde se válčí nebo jsou jinak rizikové, ale třeba cestování po Evropě mi zatím připadá poměrně bezpečné.

Jiří Mach,
vedoucí dobrušského muzea

Cestování do zahraničí není opravdu můj problém. Za mého mládí se nikam nemohlo a teď se mi už nechce. Byl jsem na zájezdech jen v několika evropských zemích, mimo náš kontinent nikde. Jezdím ovšem rád do sousedního polského příhraničí. Ale stoprocentně bezpečno není v žádné zemi, včetně naší.
Před třinácti lety v Londýně jsem byl informován, že nedostatek odpadkových košů ve městě je způsoben irskými teroristy, kteří do nich s oblibou umísťovali bomby. Tedy nic nového.
Ale zřejmě bych se nebál. Větší strach mi působí neukázněnost českých řidičů a české silnice, na nichž ročně zemře daleko víc českých lidí, než jich ohrozí teroristé.
Nenahánějí mi strach ani migranti, i když si myslím, že jejich přesídlení do jiné země s jinými zvyklostmi, kulturou a způsobem života není řešením krize či války v zemi původu. Bruselští, němečtí či jiní internacionalisté mají řešení opravdu značně hloupá.
A Britové, Američané a Francouzi by se měli hluboce zamyslet nad tím, co jejich stupidní válečnické choutky v těchto oblastech způsobily.
Do Afriky nebo jiného vzdálenějšího zahraničí bych asi klidně jel. Ale co v Egyptě, když je váš pobyt omezen na přísně střežené přímořské letovisko a pyramidy a další světové památky si můžete prohlížet tak leda na obrázcích? O památkách Blízkého Východu ani nemluvě.
Samozřejmě, že jsou takové cesty spojeny s rizikem. Ostatně, letadlo může spadnout i mezi Prahou a Ostravou a teroristů je dnes díky vstřícné imigrační politice a nekontrolované migraci v Evropě tolik, že je pro adrenalinový zážitek není třeba vyhledávat v Africe či Asii.
Bezpečno tedy rozhodně není, ale spíše jde o to, že zážitek z prohlídky Akropole překryjí zážitky z desítek tisíců migrantů.
Těm, kdo chtějí cestovat, v tom nezabrání ani současná situace. A je to dobře. A pro ty, kdo jako já po dalekých končinách planety netouží, otevírá své nikdy dostatečně nepoznatelné krásy česká a moravská země. Ostatně, byli jste už všichni na Velké Deštné nebo na Vrchmezí?