Jeho urputnost však v tomto ohledu plně pocítil i blízký hrad Velešov. Nebyl sice první, kdo tu poklad hledal, ale dodnes tady naleznete i stopy jeho vynalézavého ducha. Vlastně tu sestrojil podle vlastního návrhu možná jednu z prvních lanovek v Čechách, po ní hrad Velešov, nebo spíš to, co z něj zbylo, nechal přepravit dolů až ke svému "domu". Vydolovaný kámen totiž nesměl přijít nazmar, a tak si z něj hrabě nechal postavit zeď své zámecké "zahrádky".

Jeho lanovka vedla z Velešova až k úpatí, kam mohly pohodlně přijet vozy. Uprostřed mezi dvěma drahami byla nízká dřevěná stěna, v každé z těchto drah jezdil vozík se silnými špalkovými koly. Ta byla dobře pobita železem a takový vozík dokázal svézt dolů najednou šestinu kubického sáhu kamene.

Zotavovna Sněžník ÚROH Praha, asi 1980
Turisté objevili Dolní Moravu během normalizace. Pomohl policejní fotbalový klub

"Tyto dva vozíky jezdily tak, že byly spojeny jen prostřednictvím zvláštního, k tomu opatřeného pevného, avšak jen palec silného lana a toto lano bylo nahoře na kopci jednoduše obvinuto kolem silného otáčivého válce, takže dolů jedoucí naložený a druhý prázdný nahoru jedoucí vozík mohly během minuty urazit cestu dlouhou 120 sáhů, aniž by jeden druhému přitom vadil. Když byl poté vozík nahoře naplněn kameny, byl zajištěn provazem, který zabraňoval, aby se naložený vozík nemohl rozjet dříve. když to bylo třeba, byl pak najednou vypuštěn a s mocnou silou vytáhl prázdný vozík pod kopcem nahoru stejnou rychlostí, jakou jel vozík naložený kameny dolů," popisuje sám hrabě ve svých vzpomínkách na dobývání pokladu na Tempelbergu, jejichž překlad vyšel v roce 2007 ke 270. výročí jeho narození.

Ten poklad tady dobýval v letech v letech 1771 až 1773. A svoji lanovku využil i jinde: "Podle tohoto vzoru jsem nechal v Nových Hradech v Chrudimském kraji při stavbě mého nového zámku rovněž uplatnit takovýto vynález, který jsem svezl dolů celý starý a zpustlý zámek na kopci hned za nynějším novým zámkem prostřednictvím takovýchto dvou vozíků, což bylo velmi užitečnou pomocí mojí stavbě."

K pátrání na Velešově Jana Antonína vedly zkazky o existenci templářského pokladu, který údajně chrání před uchvácením strašidelné úkazy (Velešov se německy nazýval Tempelberg). Na Velešově narazil kromě pozůstatků hradu jen na vápennou žílu a zrezivělý starý stříbrný fenik, velký jako čočka a tenký jako papír.