Štěnice – žádná legrace- Štěnice je rod polokřídlého hmyzu. Jedná se o parazity, specializované na různé druhy živočichů. Je to noční živočich. Živí se krví teplokrevných živočichů. Hostitele napadá v noci, vyhledává ho po čichu. Na člověku parazituje štěnice postelní, někdy též uváděná jako domácí.
- Výskyt štěnice domácí se neustále zvyšuje ve všech rozvinutých státech světa. Příčinou je jejich odolnost vůči běžným insekticidům. Podmínkou jejich výskytu není nízká hygienická úroveň bydlení nebo ubytování. Štěnice mohou být zavlečeny do neuklizených i čistých bytů a stejně tak do levných i nejdražších hotelů. Krev sají nymfy i dospělci.
Proč jich přibývá:- běžné postřiky proti štěnicím jsou neúčinné, zvyšuje se hustota jejich populací, tím pádem migrují do okolí nebo třeba do zavazadel, zvýšený pohyb lidí díky turistice a cestám za prací
Kde se skrývají?- záhyby povlečení, matrace, čalounění ve švech, konstrukce postelí, sedacích souprav, křesel, štěrbiny, díry, nábytek, zásuvky stolu, zdivo, praskliny, díry po hmoždinkách apod., obložení zdí a stropu, odchlípnuté tapety, rámy obrazu a zrcadel, plakáty na zdech, poličky na zdech, podlahové lišty, okraje koberců, knihy, telefonní seznamy apod. (mezi stránkami či ve hřbetu), průchody teplovodních a elektrických rozvodů, zásuvky, lišty elektrických rozvodů, mezi prádlem a oblečením, v pelíšcích domácích zvířat

„Při běžné kontrole žákovských knížek jsem ve čtvrtek našla většího brouka. Ihned jsem ho rozmačkala v papíru. Vytekla z něho spousta krve. Tušila jsem, že se jedná o štěnici, ale jistotu jsme měli, až když jsme ho prozkoumali pod mikroskopem," popisuje nepříjemnou událost Dagmar Macková, ředitelka základní školy.

Žák z domu č. p. 315

Žákovská knížka patřila chlapci, který do dobrušské školy dojíždí z Českého Meziříčí. Bydlí v domě č. p. 315, kterému místní lidé neřeknou jinak než „dům hrůzy". Ve škole přesně před rokem došlo ke zvýšenému výskytu žloutenky. Nakazilo se sedm dětí. „Jednalo se pouze o žáky z Českého Meziříčí. Bylo malým zázrakem, že se žloutenka v naší škole více nerozšířila. Nikdo další se nenakazil," vrací se ředitelka k rok staré neblahé události. Žloutenka se tehdy objevila také v základní škole v Českém Meziříčí.

Podle jeho starosty, Milana Žďárka, to bylo pro obec velmi nepříjemné. Obyvatelé měli z nákazy strach a v Meziříčí vypukla mírná panika. Kupříkladu pečivo se vydávalo v prodejně tak, aby se ho nikdo nedotýkal. Lidem prý v danou chvíli chyběly dostatečné informace. Starosta tvrdí, že je měla poskytnout právě hygienická stanice. Její postup mu nevyhovuje ani v současném případě. „Na místo přijedou až ve středu. To prý z důvodu, aby byl majitel objektu doma. Měli by přijet hned a potvrdit či vyvrátit domněnky o štěnicích," myslí si Žďárek.

Standardní postup je podle mluvčí hygieny takový, že se při podezření na výskyt štěnic provede v objektu místní šetření. „V případě, že se jedná o soukromý objekt, nelze to provést bez spolupráce s vlastníkem nemovitosti," řekla Veronika Krejčí, tisková mluvčí Krajské hygienické stanice Královéhradeckého kraje, V případě prokázaného výskytu štěnic je hygiena prý oprávněna nařídit provedení ohniskové dezinfekce.

Učitelé se bojí

Právě k ní se upínají naděje ředitelky Dagmar Mackové, která spatřuje v nálezu parazita bezprostřední ohrožení celé školy. „Bojíme se, aby se k nám štěnice nezatáhly. Vyčetli jsme, že můžou být v taškách dětí i jejich osobních věcech. Kontaktovala jsem sociálku v Opočně. Pan Koudelka mi slíbil, že neutěšenou situaci bude v českomeziříčském domě řešit. Informace jsem rovněž sháněla na okresní hygieně, kde mi sdělili, že nejlepším řešením by byla dezinfekce celého objektu. Komplikaci vidím v tom, že by šla na náklady majitele domu."

Aby toho nebylo málo, dobrušská škola v Opočenské ulici momentálně řeší zvýšený výskyt vši dětské. To je ovšem situace, s níž se opakovaně potýkají školy v celé republice. Příčinou je větší odolnost vší na účinné látky v dříve používaných léčivých přípravcích. Zvýšená poptávka po „alternativním" odvšivování způsobila, že se prodávají přípravky, z nichž mnohé mají pochybnou účinnost. Rodičům se často nepodaří vši zcela vyhubit a tím dochází k opakovanému a zvýšenému šíření vší v dětských kolektivech. „Dnes do školy přijela řada dětí ostříhaných dohola," sdělila včera Deníku Macková.

Z okna se dívají na vlastní skládku. Hrávají si na ní i děti

České Meziříčí – Odpadky, bahno, zápach a nehostinná atmosféra. Jen pár metrů za cedulí, která značí začátek obce, u jedné z jejích dominant – cukrovaru – stojí dům, který každého projíždějícího rozhodně zaujme.
Bydlí v něm zhruba šest desítek romských obyvatel a jeho okolí připomíná skládku. Okolí domu totiž skládkou je. Pravda – v posledních měsících se podařilo kopec odpadků zmenšit, ale přesto jich tu zůstává celá hromada. Je úterý, pracovníci společnosti, která se zabývá likvidací odpadů, a zaměstnanci cukrovaru, se snaží skládku odklidit. Královéhradecký kraj totiž na její likvidaci uvolnil sto tisíc, které poskytl opočenskému sociálnímu odboru. „Dalších pětadvacet tisíc se podařilo vybrat od obyvatel domu díky spolupráci s úřadem práce, který některým z nich – za jejich souhlasu – strhává poplatek z dávek," prozradil starosta Milan Žďárek.

Netrvá dlouho a zvoní mu telefon. Firma se ptá, kolik peněz je na úklid k dispozici. „Vyčerpejte celou sumu – stopětadvacet tisíc," říká starosta. V tuto chvíli zbývá z částky něco kolem čtyřiceti a podle pracovníka společnosti z odpadků „skoro nic neubylo". Bylo však ještě hůř, dříve za domem stála doslova hora odpadků. „Odvezli jsme už asi čtyři fůry," podotýká starosta. Svízelná situace. Žďárek si posteskne, jak ho mrzí, že při příjezdu do Meziříčí vidí lidé tento pohled. Obec se podle jeho slov snaží rozvíjet – stojí tu nová zástavba, nová hřiště, opravila se škola. Dům čp. 315 je v soukromém vlastnictví, na jeho majitele je vedeno několik exekucí, koupit ho nikdo nechce. Obyvatelé domu dluží zhruba 160 tisíc za poplatky na svoz odpadu.

„Snažíme se to z nich vymoci, pokud však nepracují, nejde to," říká starosta, podle kterého by měl stát zařídit, aby neexistovaly nebankovní půjčky: „Z těchto lidí se potom stávají bezdomovci a děje se to s požehnáním státu. Tito lidé nejsou finančně gramotní, nespočítají si to. Žijí ze dne na den. My z nich děláme bezdomovce a lidi, kterým se nevyplatí pracovat," rozčiluje se starosta. Není si prý jistý, zda se skládka u čp. 315 za několik týdnů neobjeví znovu.

Dům má septik i splachovací toalety. V bytech obyvatelů „domu hrůzy", jak mu někteří přezdívají, je prý pořádek. Horší už je to na chodbách, kde se nachází například psí výkaly a podle místních i krysy. „Co vám mám povídat. To víte, že nám to vadí. Ale už jsme si zvykli za ty roky. Jak tady byla ta žloutenka – to bylo nejhorší," stěžuje si jedna starší obyvatelka Meziříčí. Své jméno říct nechce, prý je to moc ožehavé téma. Za pravdu ji dává i její známá, která se s ní vypravila na nákup. „Je mi líto těch dětí, co z nich vyroste," spíše než otázka však její slova znějí jako smutné konstatování.

Čtvrtek. V žákovské knížce dítěte z domu čp. 315 našla učitelka v Dobrušce štěnice. Po žloutence, která vyděsila Meziříčí loni, je to další špatná informace, a to úplně pro všechny.

Letos a před rokem…

Starosta mě v úterý bere na okružní jízdu po Meziříčí, ukazuje, co se podařilo postavit, co opravit. Jedeme také k domu čp. 315. Jsem ráda, že tentokrát jsem v bezpečí jeho vozu. Předpokládám, že na starostu si místní obyvatelé nic nedovolí. Ještě mám v živé paměti, jak jsem zde „pochodila" zhruba před rokem. Zastavila jsem na silnici naproti domu. Vystoupila z auta a zůstala stát v domnělé bezpečné vzdálenosti. Chtěla jsem si vyfotit kopec odpadků za domem i to, jak si na něm hrají děti. K mému překvapení, bezpečná vzdálenost to nebyla. Obyvatelé na mě začali házet kameny a musím říct, že ve mně byla v jednu chvíli opravdu „malá dušička". Od tohoto okamžiku plynul více než rok. Byla jsem ze svého zážitku otřesená, zklamaná a dokonce jsem cítila chvílemi i vztek. Téma jsem odložila, abych od něj získala odstup. Chování obyvatel domu čp. 315 se totiž dá velice lehce odsoudit. Co je však jeho příčina? ⋌Barbora Zemanová