V Kavárně ve tmě, která se tento týden otevřela v Kulturním domě v Solnici, na zrak zapomeňte. Zbystřete ostatní smysly. I nápojový lístek se tu čte hmatem, pokud to člověk dokáže.

Já se o to marně snažím už dobrou půlhodinu. Prsty jezdím po nápojovém lístku s plasticky vystouplými písmenky a zkouším rozpoznat alespoň jedno z nich. Je to jako luštit hieroglyfy. Nemám nápojový lístek vzhůru nohama?

"Na okraji vlevo mají být tečky," dostávám radu od sousedky. Kdepak, kdyby mé přežití záviselo na schopnosti takto přečíst alespoň jedno slovo, zřejmě bych pošla žízní. Střílím od boku a objednávám si džus. Mé kolegyně od stolu i přes varování, že může dojít k nehodě, jsou odvážnější - jdou i do "turka". A probírají se nejrůznější témata, třeba zákusky, japonská kostka je prý výborná.

"Vidíš, kdybych nebyla v Kavárně ve tmě, tak si to rovnou vygoogluju," říká jedna z žen.

Jenže mobilní telefony jsou tu zakázány, tmu by mohly narušit. Čekání si také někteří krátí "poznávačkou", při níž tentokrát přichází na řadu čich. Ve skleničkách na stolech jsou nasypané různé ingredience. Kávu a kmín poznává snad každý. I houby. Jen kokos a libeček dává trochu zabrat.

Stavba silnice, ilustrační foto.
Stavba dalšího obchvatu na Rychnovsku může začít

Renata Moravcová se zatím po temné kavárně pohybuje tiše a až neuvěřitelně rychle. Za chvíli mají všichni nápoje na stole.

"Kdo by chtěl ještě něco objednat, rovnou volejte. Ruce nezvedejte. Tady vám to stejně nebude nic platné," upozorňuje.

Zrak definitivně ztratila po operaci před 19 lety. Tehdy měla jedenáctiletého syna. Právě on ji dodal chuť, aby to nevzdala a dokázala se poprat s tím, co ji osud přichystal. Zorientovat se ve světě vidících ji pomáhá řada pomůcek, bez nichž by se neobešla. Její největší oporou je pak vodicí pes Xanto.

Kavárna ve tmě je otevřena až do konce tohoto týdne, objednat se lze na telefonu: 773 000 157. Akci připravil spolek Doteky naděje ve spolupráci s městem Solnice, Kulturou s.r.o. Solnice a Městkou organizací Seniorů ČR v Dobrušce

"Nevidomý před sebou nevidí černou tmu, je to takové tmavě šedé nic. Často dostávám otázku, jestli je na tom hůř ten, kdo se jako nevidomý narodil, nebo ten, kdo o zrak přišel. Já viděla, dokážu si představit, jak vypadají barvy a věci kolem. Proto si myslím, že jsem na tom lépe. Ale někteří nevidomí mi mohou oponovat. Protože vidět tu krásu kolem a žít s poznáním, o co člověk přišel, je podle nich horší," vysvětluje Renata Moravcová.

Při poutavém vyprávění jejího strastiplného životního příběhu se po kavárně rozhošťuje hrobové ticho. Přerušuje ho snad jen šustění kapesníčků a v jednom momentě cinkot rozbíjejícího se skla, jedna sklenička právě vzala za své.

Po téměř dvou hodinách strávených v temné kavárně se do místnosti pomalu začíná vracet světlo, trochu bodá do očí. Ale všichni jsou rádi, že se opět mohou kolem rozhlédnout. Renata to štěstí nemá a mít nebude. Neuvidí, jak vypadají její rodiče, její již dospělý syn, kterého naposledy spatřila jako jedenáctiletého, jak vypadají všichni ti, kteří ji dokázali do života vnést více světla a radosti. Není sama. I proto na svých přednáškách vypráví o tom, s jakými překážkami se nejen slepci, ale i lidé s jiným hendikepem v životě setkávají, a jak jim ostatní mohou pomoci.

Ilustrační obrázek
Domovy pro seniory jsou plné, na umístění musí klienti čekat