Odstraňování rakouských orlic a dalších znaků monarchie, střelba i všeobecné veselí doprovázelo oslavy vzniku Československa v Rychnově nad Kněžnou před sto lety.

Radostnou atmosféru, jíž propadla velká část obyvatel města, popisuje kronika Rychnova nad Kněžnou:

„V úterý plálo město v praporech českých a slovanských. Každý ozdoben byl trikolorou. Za střelby hmoždířů a hlaholu zvonů, za zpěvu a hudby o desáté hodině dopoledne ubíral se průvod, v jehož čele šli sokolové a školní děti s praporky, z Kolovratské třídy přes Nové náměstí, Panskou ulicí, Starým náměstím, Palackého a Havlíčkovou ulicí a vrátil se na Staré náměstí.“

Rakousku-Uhersku vystrojili pohřeb

Dav s sebou cestou bral znaky rakouského mocnářství a shromáždil je na připravenou hranici před budovou okresního hejtmanství. Následovaly proslovy starosty města Langera, zastupitele Čeňka Holase, který přečetl první zákon o Národního výboru. Nato profesor Otakar Dlab pronesl „jadrný to pohřební proslov nad pádem Rakouska a moci nenáviděných Habsburků“.

„Když pak dozněla hymna Kde domov můj, vzplála hranice s pozůstatky moci habsburské, ovinutá černožlutým praporem,“ líčí dále kronika.

Odpoledne procházela městem hudba za vyvolávání slávy památce zdejšího rodáka Františka Martina Pelcla. Ještě večer pak vzplály na třech návrších ohně a v Národním domě se uskutečnilo shromáždění lidu, kde přítomní se slzami v očích přísahali věrnost a oddanost k osvobozené domovině.

Přísahali věrnost Německému Rakousku

Zatímco v podhůří se rakousko-uherské mocnářství zatracovalo a založení republiky mohutně oslavovalo, německé obyvatelstvo Orlických hor toto nadšení, jak se zdá, nesdílelo.

Němečtí poslanci na vznik Československa reagovali tím, že ještě na přelomu října a listopadu postupně vyhlásili čtyři autonomní provincie: Deutschböhmen, Sudetenland, Böhmerwaldgau a Deutschmähren. Všechny se považovaly za součást Německého Rakouska, vyhlášeného 12. listopadu, které usilovalo o připojení k Německu. Tomu ale zabránily mírové smlouvy.

Během pár týdnů čtyři různá zřízení

„Německé obce Orlických hor byly zpočátku součástí provincie Deutschböhmen se sídlem v Liberci. Od zbytku jejího území však byly odděleny českým osídlením na Náchodsku, proto byly nakonec připojeny k provincii Sudetenland se sídlem v Opavě, která se rozprostírala na severní Moravě a ve Slezsku,“ popisují situaci na podzim roku 1918 autoři výstavy Mezi lvem a orlicí v Muzeu a galerii Orlických hor v Rychnově nad Kněžnou.

Do Rokytnice v Orlických horách přijel na začátku prosince hejtman nově vzniklého okresu Králíky Maxmilian Kubin, aby přijal slib věrnosti starostů a státních zaměstnanců německo-rakouskému státu. 5. prosince přísahali i příslušní činitelé z nejsevernějších obcí okresu v Uhřínově. Posléze obdrželi starostové oběžník vyzývající k okamžitému přerušení styku s československými úřady.

„V jednotlivých německých obcích se konala hojně navštívená shromáždění, na nichž se vysvětloval význam připojení Orlických hor k Sudetenlandu,“ připomíná dále výstava.

Bez jediného výstřelu

Jenže od konce listopadu německé provincie postupně obsazovala a většinou bez boje československá armáda.

„Rokytnici obsadil v noci na 15. prosince bez jediného výstřelu oddíl 217 vojáků. Ráno bylo svoláno městské zastupitelstvo, které muselo uznat, že jejich město je součástí Československa. O dva dny později složili starostové všech německých obcí Orlických hor slib věrnosti Československé republice, s výhradou, že mírová konference může rozhodnout jinak,“ dodávají autoři výstavy.