Některé je krásné historickými památkami, některé současným kulturním festivalem, jiné úžasným sportovním vybavením. Některá města jsou krásná lidmi, kteří v nich žijí a dokážou se rozdávat.

V Rychnově nad Kněžnou sice Karel Poláček vystihl v románu Okresní město rozdíl mezi rodáky a přistěhovalci – jak se v Rychnově říká „naplaveninami nebo náplavami“. Jenže asi není nikdo jiný než my „náplavy“ schopen posoudit to, že se nám v Rychnově žije dobře, v klidu, se všemi šuškandami (všichni se známe) a se vším komfortem kolem sportu, kultury a veřejného dění. I v této čerstvé době, kdy se proměnilo vedení radnice a současný pan starosta říká: Musíme šetřit, šetřit, šetřit.

Kdo není vidět, jako by nebyl. Na Rychnovsku se tohle ví až moc dobře. Snad proto vycházejí v tomto podorlickém okrese dvoje regionální noviny. Snad proto byly a budou vyrůstat v Rychnově takoví lidé, kteří budou nosit stále v srdcích Bejvala Antonína, Edu Kemlinka či Zilvara z chudobince.

A budou toto město propagovat tak, že o něm bude stále slyšet z rádia na všech frekvencích, bude se o něm psát v časopisech malých i velkých, aniž by šlo o mordy či loupeže. K takové činnosti musí být ale vždy někdo zapálenější než jiní, vstřícnější. Možná musí i trošku přitahovat události, aby bylo o čem….

Když si pustíte rádio v autě, jste pravým rodákem nebo pravou naplaveninou rychnovskou a uslyšíte o Rychnově reportáž, zazní nejspíš v závěru: Z Rychnova nad Kněžnou Josef Krám.

Když se potkáme, říkám mu žertem: Já vím – všechno vím a všechno znám. A smějeme se na sebe z dálky, protože o něm opravdu hodně vím, a snad mám i po dvanácti letech spoluvlastnictví a vedení Orlického týdeníku v Rychnově nad Kněžnou možnost posoudit, že to není jen úplný žert. Nebylo za několik let týdne, kdy nepřišla od tohoto novináře nová zpráva. „Za mnou ty zprávy chodí samy,“ říkal s úsměvem.

Proto mám velkou radost z toho, že jeho nesmírná dlouhodobá práce bude oceněna 18. března při slavnostním zahájení mezinárodního veletrhu cestovního ruchu samotným hejtmanem Královéhradeckého kraje. Vedle těch všech zpráv je totiž autorem unikátního nevídaného Kněženskorychnovského průvodce, který je v prodeji pro všechny návštěvníky města na DVD (můžete si o něm dočíst na www.rychnovskypruvodce.info ).

Ono totiž, ruku na srdce, žádné jiné město v republice tak moderně zpracovaného průvodce nemá. V roce 2011 připravil PhDr. Josef Krám již jeho 20. vydání, stále ho doplňuje, stále ho vylepšuje, stále ho upřesňuje.

Díky Josefu Krámovi (dnes 74letému) o Rychnově mohou vědět všichni turisté, sportovci, umělci i politici přijíždějící do Rychnova tolik detailů, že i místní rodáky mohou překvapit jeho znalosti o slavných rodácích. O Karlu Poláčkovi, F. M. Pelclovi, Jiřím Šlitrovi či o současnících – mnohonásobné mistryni světa Ireně Francové, olympionikovi Remigiu Machurovi nebo o duchovním otci Šlitrova jara, Rychnovské osmičky a Poláčkova léta dr. Janu Tydlitátovi i mnoha dalších zajímavých osobnostech. Snad právě proto, že PhDr. Josef Krám nikdy nebyl zaměstnancem města ani politikem, lze rozšířit Poláčkovu myšlenku: V Rychnově Bylo, je a bude. Díky, pane doktore!

Jiří Daniel

P. S.: Začátkem ledna s ním natáčel do pořadu Stopy, fakta, tajemství v Českém rozhlase v Praze investigativní novinář Stanislav Motl, nositel světové novinářské ceny The AIB International Media Excellence Awards (převzal ji v prosinci v Londýně) a minulý týden za panem Krámem dojel z Prahy Eduard Burget, šéfredaktor prestižního periodika Dějiny a současnost, aby o jeho práci mohl něco napsat.