Většinou prý byli negramotní a vykonávali pouze hrubou práci, o kterou při znovuvýstavbě cukrovaru nebyla nouze. Koncem téhož roku pak bylo přiděleno cukrovaru 120 zajatců - Italů, kteří tu zůstali do konce války a pracovali s Rusy i nějaký čas po převratu. To už měli plnou volnost a dostávali mzdu jako domácí dělníci. Kronikář Karel Dvořák připomíná, že v roce 1916 přišlo do cukrovaru také asi 40 Rumunů ve věku 25 až 47 let. pro neschopnost však byli odvoláni.

Cukrovar.
Podívejte se na proměny Českého Meziříčí z kokpitu letadla i střechy cukrovaru

"Zajatci byli vesměs ubytováni ve dvou dřevěných barácích za cukrovarem u řeky. Jeden barák běžného vzoru byl brzo po válce zbourán, ve druhém, menším bylo ještě do března 1925 pro bytovou nouzi ubytována jedna rodina ze vsi. I na ten v červenci roku 1925 došlo a po zajateckém ležení zbyla pouze památkou studně," dodává kronikář