Zlepšení jemné motoriky
„Víme, že nikdy nebude úplně samostatný. V Orionu mu pomáhá setkávání s ostatními, stejně i nám. Dozvěděli jsme se například, na jaký příspěvek máme nárok. Ostatní, zdravé děti Martina příliš nebraly. V Orionu získal skupinu sobě rovných dětí, cítí se mezi nimi dobře, získal sebevědomí,“ dodává maminka. Profesí je učitelka mateřské školky, tak ji ve sdružení oslovili, jestli nechce vést výtvarný kroužek. „Chtěla jsem, aby syn do nějakého chodil, tak jsme s tím začali. Zalíbilo se mu to, zlepšila se mu jemná motorika. Postupně zjistil, že ho baví hudební kroužek, začal chodit na cvičení. Máme doma pejska, tak ještě zkusíme canisterapii, pokračujeme i v hipoterapii. Syn je teď moc spokojený,“ vysvětlila Šimečková. „Někdy to i využijeme, když zlobí, za trest by nešel do Orionu,“ směje se maminka. Martina v kroužcích stále něco motivuje, nemusí být pořád doma a nečinně sedět. Tím pádem je spokojenější celá rodina, jež si zvykla na pravidelný režim.
Blíží se výběr školy
Jaká přání se honí Martinovi hlavou? Chybí mu sestra, která odešla studovat na vysokou školu. Čeká také, jakou školu rodiče vyberou jemu. „Říkal, že by chtěl dělat to, co tatínek. Ten ale pracuje v armádě,“ vysvětluje Šimečková, že není schopen v této situaci odhadnout svoje možnosti.
Martin je v posledním ročníku základní školy, potom má ještě šanci rok chodit do praktické školy. Proto má Zuzana Šimečková velký zájem, aby v Rychnově vzniklo pracovní centrum pro dospělé klienty, třeba nějaká chráněná dílna. Jinak si budoucnost syna neumí moc představit. „Rozhodně ho nedám do ústavu. Raději bych s ním zůstala doma, ale asi bychom si lezli na nervy,“ nevidí to jako ideální řešení.
V podobné situace bude v nejbližších letech řada rodičů. O dítě se chtějí starat, zároveň chtějí co nejvíce podporovat jeho samostatnost. Některé děti jsou navíc méně pohyblivé, často potřebují čtyřiadvacetihodinovou péči. Řada starších rodičů už ji s postupem věku nebude fyzicky zvládat.
