Vochtánka je známá po celém kraji country a westernovými akcemi nebo koncerty, ale své příznivce má i mimo trampskou komunitu. Jedinečná atmosféra Anenského údolí při Divoké Orlici, nad kterým se tyčí hrad a zalesněné kopce si podmanila generace stálých hostů a její hlavní devízou je tábořiště.

Když Roman Lapčík z Náchoda přijel s manželkou před 13 lety na Vochtánku poprvé, netušil, že právě našel místo svého srdce. Zhruba 45 kilometrů vzdálený kemp u Potštejna si tehdy dvojice vybrala náhodně a od té doby romantické místo navštívila nesčetněkrát.

„Skutečně jsme přijeli naslepo, nevěděli jsme o Vochtánce vůbec nic. Zrovna tu byl westernový den. Hned jsme si řekli, že to je přesně ono, že sem budeme jezdit. A už nám to vydrželo. Jakmile máme volno, tak vyrazíme,“ pochvaluje si Roman Lapčík na lavičce pod stromy na břehu Orlice. Vyhledává zde hlavně klid.

Společenské centrum tábořiště tvoří restaurace, nové sociální zařízení, srub a několik dřevěných chatek. Část louky patří indiánským tee-pee a zbytek je k dispozici hostům ve stanech či karavanech. Jejich majitelé však, na rozdíl od většiny jiných kempů, nemají k dispozici žádné zázemí. Cílem provozovatelky Vochtánky Ivety Janebové je totiž zejména zachování charakteru tábořiště.

„Lidé k nám jezdí rádi, protože jsme zachovali ráz přírodního areálu. Takových míst, jako je to naše údolí, moc není. Je tu jen louka, řeka, skály a les. Právě tím si Vochtánka získává popularitu,“ říká Romana Lapčíková, která má tábořiště na obecních pozemcích na starosti 25 let. „Potkáte tady ředitele velkých firem v teplácích i úplně obyčejné lidi, stejné to je i s věkových rozpětím.“

Provozovatelka kempu nechce na místě budovat nějaké minigolfové hřiště nebo podobné vymoženosti. „Ano, máme nové sprchy a další sociální zázemí, ale to je pro dobré fungování kempu nezbytné a zásadní. Dnes už u nás mohou parkovat i karavany, ale umožňujeme jim pouze stání, žádný jiný servis. Zvláště po covidu v nich přijíždějí lidé, kterým to stejně nevadí a jsou u nás kvůli přírodě jako ostatní,“ popisuje.

Jediným „výkřikem“ moderní doby je možnost placení kartou v restauraci. To je však podle Janebové pouze snahou vyjít vstříc hostům. „Měnit to nebudeme, protože jde o službu, na kterou jsou zákazníci zvyklí. Raději oželím dvě procenta pro banku. Když k nám třeba dorazí lidé na kole a mají jenom kartu, tak je přece neodmítnu. Ale je pravda, že když je tady fronta a každý platí pivo kartou, nesmírně to obsluhu zdržuje,“ vysvětluje.

Přestože hlavní úlohu na Vochtánce hraje Divoká Orlice, vodáci se tam objevují pouze v květnu, kdy se upouští voda z přehrady Pastviny. Řeka je jinak sjízdná až z míst po proudu.

Pravidelnými návštěvníky jsou pod hradem Potštejn i manželé Bednářovi z Hradce Králové s dětmi. Kromě ticha a stanování přijíždějí i kvůli přírodě a zajímavostem v okolí. Jejich partu většinou tvoří i rodiny kamarádů.

„Rádi chodíme nahoru na hrad, kde jsou i noční prohlídky. Vyrazit se dá i na hrad Litice, na potštejnský zámek nebo prostě podle řeky. Parádní jsou i akce v kempu. Děti se vyblbnou u táboráku, ty naše baví nejvíc vaření. Koupili jsme kvůli nim kotlík na trojnožce, aby to měly stylové,“ usmívá se Bednářová.

Na Vochtánce se můžete vydat proti proudu řeky i času. Při oblíbených country a westernových akcích poklidné tábořiště ožije a údolí se spolehlivě zaplní návštěvníky. Show tam předvádí až 80 lidí a tři desítky koní, v programu jsou během sezony indiánské a westernové dny, koncerty nebo grilování ryb.

„Třeba teď o víkendu bylo velké vedro, takže lidí moc nepřijelo, ale o víkendu 22. a 23. července pořádáme festival a to bude zase narváno,“ konstatuje Iveta Janebová.