Vochtánka je známá po celém kraji country a westernovými akcemi nebo koncerty, ale své příznivce má i mimo trampskou komunitu. Jedinečná atmosféra Anenského údolí při Divoké Orlici, nad kterým se tyčí hrad a zalesněné kopce si podmanila generace stálých hostů a její hlavní devízou je tábořiště.

Když Roman Lapčík z Náchoda přijel s manželkou před 13 lety na Vochtánku poprvé, netušil, že právě našel místo svého srdce. Zhruba 45 kilometrů vzdálený kemp u Potštejna si tehdy dvojice vybrala náhodně a od té doby romantické místo navštívila nesčetněkrát.

„Skutečně jsme přijeli naslepo, nevěděli jsme o Vochtánce vůbec nic. Zrovna tu byl westernový den. Hned jsme si řekli, že to je přesně ono, že sem budeme jezdit. A už nám to vydrželo. Jakmile máme volno, tak vyrazíme,“ pochvaluje si Roman Lapčík na lavičce pod stromy na břehu Orlice. Vyhledává zde hlavně klid.

Z trampského muzea v Doudlebách nad Orlicí.  Jiří "Fred" Jedlička.
Srdce trampingu stále tepe, dveře do jeho světa otevírá doudlebské muzeum

Společenské centrum tábořiště tvoří restaurace, nové sociální zařízení, srub a několik dřevěných chatek. Část louky patří indiánským tee-pee a zbytek je k dispozici hostům ve stanech či karavanech. Jejich majitelé však, na rozdíl od většiny jiných kempů, nemají k dispozici žádné zázemí. Cílem provozovatelky Vochtánky Ivety Janebové je totiž zejména zachování charakteru tábořiště.

„Lidé k nám jezdí rádi, protože jsme zachovali ráz přírodního areálu. Takových míst, jako je to naše údolí, moc není. Je tu jen louka, řeka, skály a les. Právě tím si Vochtánka získává popularitu,“ říká Romana Lapčíková, která má tábořiště na obecních pozemcích na starosti 25 let. „Potkáte tady ředitele velkých firem v teplácích i úplně obyčejné lidi, stejné to je i s věkových rozpětím.“

Provozovatelka kempu nechce na místě budovat nějaké minigolfové hřiště nebo podobné vymoženosti. „Ano, máme nové sprchy a další sociální zázemí, ale to je pro dobré fungování kempu nezbytné a zásadní. Dnes už u nás mohou parkovat i karavany, ale umožňujeme jim pouze stání, žádný jiný servis. Zvláště po covidu v nich přijíždějí lidé, kterým to stejně nevadí a jsou u nás kvůli přírodě jako ostatní,“ popisuje.

Romantické údolí pod hradem Potštejn obepínají zalesněné kopce vzpínající se nad korytem Divoké Orlice.
OBRAZEM: Tropy na Vochtánce. Pod hradem Potštejn se zchladíte i v Divoké Orlici

Jediným „výkřikem“ moderní doby je možnost placení kartou v restauraci. To je však podle Janebové pouze snahou vyjít vstříc hostům. „Měnit to nebudeme, protože jde o službu, na kterou jsou zákazníci zvyklí. Raději oželím dvě procenta pro banku. Když k nám třeba dorazí lidé na kole a mají jenom kartu, tak je přece neodmítnu. Ale je pravda, že když je tady fronta a každý platí pivo kartou, nesmírně to obsluhu zdržuje,“ vysvětluje.

Přestože hlavní úlohu na Vochtánce hraje Divoká Orlice, vodáci se tam objevují pouze v květnu, kdy se upouští voda z přehrady Pastviny. Řeka je jinak sjízdná až z míst po proudu.

Pravidelnými návštěvníky jsou pod hradem Potštejn i manželé Bednářovi z Hradce Králové s dětmi. Kromě ticha a stanování přijíždějí i kvůli přírodě a zajímavostem v okolí. Jejich partu většinou tvoří i rodiny kamarádů.

„Rádi chodíme nahoru na hrad, kde jsou i noční prohlídky. Vyrazit se dá i na hrad Litice, na potštejnský zámek nebo prostě podle řeky. Parádní jsou i akce v kempu. Děti se vyblbnou u táboráku, ty naše baví nejvíc vaření. Koupili jsme kvůli nim kotlík na trojnožce, aby to měly stylové,“ usmívá se Bednářová.

Kostel dnes.
OBRAZEM: Historické okénko: porovnejte, jak století proměnilo Potštejn

Na Vochtánce se můžete vydat proti proudu řeky i času. Při oblíbených country a westernových akcích poklidné tábořiště ožije a údolí se spolehlivě zaplní návštěvníky. Show tam předvádí až 80 lidí a tři desítky koní, v programu jsou během sezony indiánské a westernové dny, koncerty nebo grilování ryb.

„Třeba teď o víkendu bylo velké vedro, takže lidí moc nepřijelo, ale o víkendu 22. a 23. července pořádáme festival a to bude zase narváno,“ konstatuje Iveta Janebová.