„Jsou to především skokani do neznámých vod, lidé po různých pádech z výšek včetně stromů a nově i motorkáři,“ potvrzuje ředitel léčebny Václav Volejník. Protože pacientů, jejichž doživotním údělem bude invalidní vozík, přibývá, léčebna se tomuto smutnému trendu snaží přizpůsobit. V současné době například připravuje vestavbu rehabilitačního plaveckého bazénu v nyní přechodně uzavřeném pavilónu „M“.

Už letos na jaře se podařilo otevřít po rekonstrukci další dobře vybavený pavilón “ D“, který má 28 lůžek z celkového počtu 505. „Je zaměřen hlavně na pacienty na vozíku a byl také v úzké spolupráci se Sdružením vozíčkářů nakonec doupraven, což si při dokončení stavby budovy vyžádalo určité změny,“ pokračuje Václav Volejník.

Různé vodoléčebné procedury či další výkony z oblasti fyzikální terapie zde nejsou jedinými léčebnými možnostmi. Mimo škálu postupů patřících do oboru rehabilitačního a fyzikálního lékařství zde dávají důraz právě na celostní přístup k člověku. Napomáhají tomu ergoterapie (léčba prací), hipoterapie (léčba jízdou na koni) či využití diagnostických nálezů psychodiagnostické laboratoře. Důležitá je například logopedie. „Nikdy nejde jen o mechanickou opravu těla, ale léčit se musí i duše, která vlastně trpí spolu s tělem,“ vysvětluje Volejník. Léčebna pomáhá lidem ke znovunalezení sebe sama na cestě k životní vyrovnanosti a k obnovení sebedůvěry. Pobytem v léčebně dlouhodobá léčba těžších poškození hybnosti zdaleka nekončí