"Už vadí to, že mají najednou rozbouraný denní rytmus. Učení, nácviky mají spojené se školou, domov pro ně znamená volno. Nevím, jak to rodiče zvládají. Musí to být pro ně těžké," míní ředitelka Centra Orion v Rychnově nad Kněžnou Miroslava Červinková, organizace, která pomáhá dětem s postižením a jejich rodičům.

Na distanční výuku musela od pondělí "najet" také Základní a Praktická škola v Kolowratské ulici v Rychnově nad Kněžnou. Využívá přitom komunikace prostřednictvím aplikace WhatsApp, facebooku a e-mailů - ovšem pokud to podmínky v rodinách dovolí.

"Je to individuální. Jinak předáváme úkoly formou písemnou, holt si jednou týdně přijdou vyzvednout zadání všech úkolů, děti je vypracují a přinesou zase za týden a odnesou si další. S některými se učitel také domluví, že jim on nebo i asistenti pedagoga, pokud to mají po cestě domů, dají úkoly v igelitce na kliku. Je to u nás různorodé. Úkoly zadáváme také na webové stránky školy. V kontaktu, ať už mailem či po telefonu, jsme se všemi rodiči. Fungovalo to docela dobře na jaře, všechny úkoly děti plnily a odevzdávaly v rámci možností. A funguje to i teď. Třeba v pondělí si přišli pro úkoly všichni žáci z Kolowratky," říká ředitelka školy Monika Stančeková.

Rodiče dětí se středně těžkým postižením prý na jaře posílali i videa, jak děti například čtou, zvládají ruční práce a další činnosti. Některé děti s autismem přitom zvládají výuku on-line. "Rodiče je připojí a oni pak komunikují s učitelem," vysvětluje ředitelka.

Ve staré škole. Ještě v minulém školním roce se žáci Základní školy speciální Neratov učili v prostorách staré bartošovické školy, od září se přestěhovali do nového.Zdroj: Deník/ Jana Kotalová

I pro učitele je příprava výuky náročnější. O tom, co prožívají teď rodiče, ani nemluvě. "V rodinách je to samozřejmě těžké. Nemají třeba jen jedno dítě. Máme tu středoškoláka, ale maminka má ještě dítě na základní škole na distanční výuce a dítě v mateřské školce," upozorňuje Monika Stančeková

Mohlo by se zdát, že denní stacionáře určené dětem s postižením, které by rodičům ulehčily, teď budou mít nabyto. Jenže podle Miroslavy Červinkové strach z možné nákazy dělá své: "Máme zprávu od jedné maminky, která nemá dítě ve škole, má už dospělou dceru, i tělesně postiženou, a bojí se ji dávat do Centra denních služeb. Už druhý týden je s ní doma. Volali jsme jí, říkala, že už nemůže, že to je velmi náročné, ale zároveň nechce využít ani terénní asistenci, protože se prostě bojí. Někteří rodiče se nákazy bojí a zůstávají raději s dětmi doma."

"Měli jsme ještě v pátek přihlášené nějaké zájemce, že přijdou do Centra denních služeb. Ale buď jsou ty děti pozitivní, jejich rodiče nebo jsou v karanténě. Takže jsme bez klientů. Řekla bych, že to je horší než na jaře, když jsme slyšeli jen z dálky, že někde nákaza je. Ale teď se nás dotýká, je blízko. I když přímo v Orionu zatím nemáme žádného zaměstnance pozitivního," podotýká Miroslava Červinková.

Na jaře si Centrum Orion zakusilo situaci, kdy se na deset týdnů zcela uzavřelo. Tuto dobu rodiče strávili s dětmi doma. "Přes prázdniny míváme hodně omezený provoz, ale když jsme měli na jaře zavřeno, řekla jsem si, že jim zkusíme nabídnout naše služby o prázdninách. A zájem byl obrovský, měli jsme pořád plno. Rodiče si potřebovali odpočnout. To se ale nebáli. Nyní musíme čekat, až to přejde a oni nám své děti opět svěří," dodává Miroslava Červinková.