„Manželka se tady narodila a prožila tu dětství,“ vysvětluje Jaroslav Voda, kterému jako kronikáři vlastní i manželčiny zážitky a vzpomínky slouží i při jeho velkém koníčku. Stará se totiž o obecní i hasičskou kroniku v Česticích.

Dále popisuje, že na místě dnešní hospody stála nejprve dřevěná, tu v roce 1929 děda jeho manželky přestavěl na zděnou. Také připomíná, že za prarodičů jeho ženy se na zdejší zahradě pořádaly zahradní slavnosti, koncerty a hasičské slavnosti.

Před rokem 1948 fungovaly v obci čtyři hospody. Čestická se tenkrát jmenovala U Chaloupků a jako jediná zůstala otevřená, poté, co ji po únoru 1948 převzala Jednota. Matka paní Vodové v podniku zůstala pracovat skoro dvacet let jako vedoucí. „Otec manželky brzy zemřel a její bratr těžce onemocněl. My jsme tedy babičce při všech akcích, které se tu konaly, pomáhali. Při posvíceních, silvestrech, plesech, na velkých volejbalových turnajích, které se tady hrály od 60. do 70. let. To se tady stravovalo kolem tří set lidí. V šesti lidech jsme tu začali v sobotu ráno třemi stovkami snídaní, pokračovali jsme stejným počtem obědů, večeří. V noci byla do dvou hodin zábava a ráno zase tři sta lidí na snídani, na oběd a připravili jsem jim ještě balíčky na cestu,“ vzpomíná Voda na roky, kdy se museli se ženou čile ohánět v kuchyni i „na place“. Popisuje, že tchyně především vařila, on obsluhoval, jeho žena (kantorka) mívala „služby“ u nádobí. Na podobných akcích vařili tradiční knedlo –vepřo–zelo, řízek s bramborovým salátem, svíčkovou. „Babička byla výborná kuchařka, dirigovala si nás,“ komentuje Voda. Vzpomíná také na estrády, které zde pořádalo místní zemědělské družstvo. „Přijelo sem i spousta tehdejších umělců. Obsluhovali jsme třeba Libora a Zbyška Pantůčka, dechovou hudbu se zpěvačkou Zorkou Kohoutovou a mnoho dalších, vybavuje si kronikář. Žádné sekýrování od hostů zde prý nezažili, naopak se většinou setkávali s velkými díky.

Sál Čestické hospody rovněž pamatuje častá divadelní představení zdejších ochotníků. „Fungoval tu velký soubor. Uváděli jsme i operety, například Perly panny Serafinky. Hráli a zpívali jsme já i moje manželka,“ vzpomíná na divadelní slávu zdejších prostor kronikář Jaroslav Voda a připomíná, že na vesnici to byl tehdy výkon.

Manželé Vodovi v soutěži O nejoblíbenější hospůdku dali právě Čestické hospodě svůj hlas. Znají nejen její minulost, ale i přítomnost, zajdou sem často i na oběd.