Kolem rybníku Broumar (Broumarské slatiny) u Opočna jsou místa, kde divoké kosatce rostou ve velkém množství. Na začátek června jsme si proto naplánovali výlet, abychom se prošli v prostředí kde se této rostlině daří a mohli se potěšit pohledem na její květy.

Z vlaku nás v Očelicích vystoupilo 21 turistů dospělých a čtyři děti. Přes Očelice, obec spojenou s dějinami cisterciáckého kláštera Svaté Pole, o nichž je první písemná zmínka již v roce 1387, a která je v současné době administrativně spojena s Městcem nad Dědinou (dohromady asi 250 obyvatel), jsme prošli bez zastavení a pokračovali směrem na Čánku. Po silnici jsme prošli kolem nezvykle rudě zářícího pozemku od tisíců rozkvetlých vlčích máků. Obec Čánka a Dobříkovec jsou příměstskou částí města Opočna a žije v ní přibližně 250 obyvatel. Vesnice je známá už od roku 1361. Působí uspořádaně, poklidně a čistě. Na návsi stojí malá kaplička, obchod se smíšeným zbožím a nezbytné kontejnery pro tříděný odpad; lidi vidět nebylo. Na konci Čánky už byl vidět na kopci opočenský zámek a vpravo zalesněná obora. Prošli jsme zámeckým parkem, kterým několika jezírky a vodopády protéká Zlatý potok a vystoupali na nádvoří zámku a prošli na Trčkovo náměstí, kde jsme si dali odpočinkovou přestávku.

Boj o zámek

Zámek Opočno stojí na místě, kde stávalo podle zápisu v Kosmově kronice (r. 1068) hradiště (oppidum Opoczen) a pravděpodobně bylo jedním z opěrných bodů Slavníkovského knížectví. Gotický hrad s městečkem byl založen v 1. polovině 14. století a od té doby se zapisuje do historie. Významným majitelem byl rod Trčků z Lípy, kteří hrad přestavěli (1560 - 69) na renesanční zámek, na Trčkově náměstí stojí z let přestavby děkanský kostel Nejsvětější Trojice, který vznikl z hradní kaple sv. Ondřeje. Po konfiskaci přešel majetek na rod Colloredo (1634), ti přestavěli zámek v barokním stylu. Nyní je zámek v majetku státu a rod Colloredo ho chce vysoudit.

Naším cílem však byl rybník Broumar, ke kterému jsme šli průchodem z Trčkova náměstí kolem hřbitovního kostela sv. Panny Marie, zvonice, k Zlatému potoku strmě spadající uličkou Podkostelí, dlážděnou opukovými kameny, přes most a ulicí Švamberk. Od potoka se zvedají vysoko na úroveň náměstí strmé stěny, které musely být zpevněny kamennými tarasy. Na koupališti už na břehu Broumaru jsme se zastavili na občerstvení a pokračovali po červené turistické značce po břehu až do místa, kde rybník končí loukou. Jde se úzkou cestou, kterou obklopují stromy a hustý porost, vlevo rybník a vpravo Zlatý potok. Tady někde začínají Broumarské slatiny a také porosty kosatců. Moc rozkvetlých tam vidět nebylo, přišli jsme zřejmě pozdě. Podle naučné tabule se tam má vyskytovat kosatec žlutý a sibiřský modrofialový. Odtud jsme se po druhém břehu vraceli. Bylo to jako v pralese. Uzounká cestička mezi stromy, keři a ostatním porostem v zeleném přítmí, nalevo také husté porosty kosatců, kterých bylo rozkvetlých víc, ale daleko, na pravé straně močálovitý příkop, pokroucené a padlé stromy. Šli jsme husím pochodem, jen vpředu chyběl ten první s mačetou. Měli jme štěstí, že ještě neútočili komáři, ovádi a jiný hmyz. Kolik klíšťat jsme si odnesli, není známo. Ta cesta je značená modrým trojúhelníkem a je tam několik naučných tabulí. Končí u silnice, která se napojuje na dobrušskou silnici. Popsaná trasa kolem Broumaru měří přibližně 3 kilometry.

Více druhů ryb

Broumar byl založený již v 15. století a jeho plocha je 67 hektarů. Chovají zde několik druhů ryb: kapra, amura bílého, lína candáta obecného, tolstolobika bílého (kaprovitá ryba z Číny) a štiku. Problémy jím dělá kormorán, který sem zalétá a loví ryby. Uprostřed rybníka je ostrov a na břehu kemp a koupaliště.

Potom už jsme stoupali na náměstí Františka Kupky, významného malíře, který se v Opočně 23. září 1871 narodil. Žil a tvořil převážně v zahraničí především byl uznávaný ve Francii. Maloval své obrazy nejvíce v tzv. čisté abstrakci. Domy na náměstí jsou opravené a jejich fasády krásně vyzdobené.
Nachází se tam komplex budov kapucínského kláštera s kostelem Narození Páně a pozdně barokní kaplí sv. Kříže. S klášterem je spojená slavná opočenská pouť zvaná Porcinkule.

Na oběd jsme si zašli znovu na Trčkovo náměstí do penzionu a poté nás čekala poměrně dlouhá cesta na nádraží. Kolem v tu dobu bouřilo a spustil se drobný déšť. Jinak nás celý den provázelo slunce a na něm až nepříjemné teplo. Ušli jsme 16 kilometrů, nikdo si nestěžoval, ale všichni cítili jistou únavu. Výlet, který se konal 4. června, připravila Jana Culková, jež nám podala výklad o památkách a událostech.

Otto Šabart