Opočenský zámek byl pro Tomáše Kořínka vždycky srdeční záležitostí. Letos se ujal jeho správy a od poloviny dubna v něm i žije. V sedmadvaceti letech je nejmladším kastelánem Národního památkového ústavu. V opočenském zámku by rád návštěvníkům otevřel prostory, kam dříve neměli příležitost se podívat a možná ani netušili, že existují.

„Jsem z malé vesničky vedle Chrudimi ze Sobětuch. Začínal jsem na zámku ve Slatiňanech, kde jsem pracoval více než deset let na různých pozicích od průvodce, pokladníka, zahradníka, uklízečky a tak dále. Pak jsem se přes mnohé jiné zámky dostal až na zámek do Opočna. Ve vedlejší vesnici v Čánce jsem měl babičku, takže na opočenském zámku jsem byl mnohokrát a v zámeckém parku ještě víckrát. Byl to určitě sen dostat se na Opočno,“ tvrdí.

Studoval na Univerzitě Hradec Králové nejprve obor ochrana a prezentace kulturního dědictví a pak samotnou historii. K lásce k historii ho vedli už rodiče.

„Jeden rok jsme jezdili po hradech zámcích po České republice a další rok k moři. Ale musím říct, že ty dovolené po hradech a zámcích mě bavily. Nebyl jsem to klasické dítě, které by žadonilo - už další prohlídku ne! Zajímaly mě příběhy šlechty. Pak obě dvě práce na vysoké škole jsem psal o architektuře, která mě také velmi bavila. Historie mě zkrátka vždycky táhla, objevovat příběhy pro budoucí generace, jezdit po archivech a zjišťovat, co kde bylo na hradech a zámcích. Ale je to něco, k čemu se kastelán moc nedostane, lidé mají zkreslené představy. Je to většinou práce, která se dělá při odpoledních chvilkách, po večerech,“ vysvětluje Tomáš Kořínek.

Nastoupit po někom, kdo svou práci dělal jednatřicet let, přitom nebylo jednoduché.

"Je to pro mě jako mladého člověka velká výzva. Nervozita vládla už nejen z toho, jak mě vezmou zaměstnanci, ale třeba i město. Ale myslím si, že zatím spolupráce funguje," říká.

A jaké to je žít na zámku?

"Je to nádhera, mám okno do zámeckého parku, vůbec nic neslyším, jen odbíjení zvonů na kostele a ráno zpěv ptáků. Je pravda, že jsem na zámku nezažil ještě tu pravou zimu. Kouzlo tohoto bydlení, myslím, v listopadu, až mi bude zima, velmi brzo vyprchá. Ale teď jsem zatím nadšený," svěřuje se kastelán.

A straší na Opočně? "Zámků jsem prošel mnoho, na mnoha jsem spal a nikde jsem nic neviděl. Opočno je také svázáno s duchařskými historkami. Vypráví se tady o zlé Mandě. Bouřícím se poddaným sekala uši, nosy, a proto jsou tady příjmení Beznoska, Bezoušek. Psům sekala čtvrtou nohu, aby nestrhávali zvěř v okolních lesích. Prý chodí v černém po arkádách a chodbách a kolem ní třínohý pes. Zatím jsem ji neviděl. Jsem asi na duchařské příběhy příliš skeptický člověk," dodává s úsměvem Tomáš Kořínek.