Modelů jsou tisíce a nejsou jen tak ledajaké, tvoří i unikátní kolekce z různých koutů světa. Za volantem některých bouráků si hoví dokonce James Bond, kterého byste tu však našli sedět i na vozítku tuk tuk. Anglickou stopu byste našli také v jiné vitríně, kde v otevřeném autě stojí anglická královna ve slušivém růžovém kostýmku a kloboučku. Díky dalším modelům mohou návštěvníci zabrousit do ještě vzdálenější minulosti, třeba za legendární českou automobilovou závodnicí Eliškou Junkovou. A nechybí ani připomínka ponuřejších časů, z černého nablýskaného mercedesu zdobeného vlaječkami s hákovým křížem ční postava Adolfa Hitlera se vztyčenou pravicí. I figurku v jiné řadě aut možná poznáte, je to Benito Mussolini.

Sběratel Eduard Pařízek zahořel pro modely autíček už v dětství, dnes jich má tisíce z různých koutů světa a v Týništi nad Orlicí si otevřel jejich muzeum.Sběratel Eduard Pařízek zahořel pro modely autíček už v dětství, dnes jich má tisíce z různých koutů světa a v Týništi nad Orlicí si otevřel jejich muzeum.Zdroj: Deník/Jana KotalováUž úvod expozice přitom mnohé návštěvníky překvapí, zavede totiž na moře. "Připomínám lidem, že jako stát bez přístupu k moři jsme měli po Švýcarsku druhé největší námořní loďstvo na světě. A má to souvislost s autíčky, které sbírám. Můj táta pracoval u Československé námořní plavby. Neplul na lodích, byl zaměstnaný na ústředí v Praze, ale z toho titulu hodně jezdil do světa a jako malému klukovi mi začal vozit první modýlky aut, které u nás ještě vůbec nebyly. A mně se to tak zalíbilo, že jsem je začal sbírat," vysvětluje Pařízek a upozorňuje na jeden z letitých černobílých snímků, na němž si vedle lodě vykračuje Karel Gott.

"Ten kluk vedle jsem já. Táta dělal delegáta ve Štětíně, v Polsku jsme byli čtyři roky. Karel Gott tam jezdil na koncerty a můj táta mu tam zařizoval prohlídky lodí a setkání s námořníky. Fotografie vznikly v jednom roce a v dalším mi to podepisoval. Je to taková perlička," říká s úsměvem a zve na prohlídku muzea. Jeho začátky přitom nebyly vůbec lehké, provoz mělo zahájit v červnu 2019. Při vstupu do expozice si příchozí mohou prohlédnout obrázky spouště, s jakou se sběratel musel vypořádat krátce před otevřením.

Autíčkové muzeum najdete v Týništi nad Orlicí na adrese: Smetanova ul. 395. Letos má výjimečně otevřeno ještě v listopadu v sobotu od 10 do 15 hodin a v neděli od 10 do 17 hodin, případně lze telefonicky (778 053 353) domluvit jiný čas návštěvy, a to i během zimy, kdy bývá zavřeno. 5. a 6. 11. má však muzeum zavřeno.

Co se stalo?

Shodou okolností tady proběhlo menší lokální zemětřesení, lidé ho ani nezaznamenali, ale tady se asi čtvrtina vitrín zřítila. Díky kamarádům modelářům se provedly opravy. Dvacet modelů bylo totálně na odpis, ale přes 300 se opravilo. Muzeum jsem mohl otevřít až na podzim roku 2019. Přes zimu mám přitom zavřeno. Když jsem chtěl na jaře 2020 znovu otevřít, přišel covid a s ním řada opatření a omezení. Normální sezona tak vlastně byla až ta letošní.

Říkal jste, že váš otec hodně cestoval. Měl jste tu příležitost i vy?

Z titulu syna zaměstnance Československé námořní plavby jsem měl režijní jízdenku na lodě. Takže když jsem studoval vysokou školu, většinou jsem o prázdninách nasedl na lodě a tři měsíce jsem se plavil třeba do Brazílie, Venezuely. Byl jsem na Kubě… A autíčka jsem si z cest také přivezl. V té době už jsem byl zapálený sběratel, autíčka jsem sbíral už na základní škole. Tady se dala sehnat jen výjimečně, většinou před Vánocemi, kdy byly k dostání mandarinky, banány a kromě toho také autíčka. Objevila se v Bílé labuti a hned byla vyprodaná. Nebyl to běžný sortiment, když tak se prodávala ještě v Tuzexu.

Libor Koldinský
Starosta Týniště nad Orlicí: Hasiči se dočkají moderního zázemí

Pamatujete si ještě, které bylo to úplně první?

V první třídě základní školy jsem dostal pod stromeček pět prvních angličáků. Mám je tady. Byl to modrý Lincoln, stříbrný Mercedes, stříbrný Rolls-Royce, červený Mercedes, červený nakladač a tady ty trubky. To byl rok 1966. Ovlivněný těmi angličáky jsem je celý život sbíral v měřítku 1:64. Postupem času mi začali kamarádi vozit takto malé modely i z Ameriky. A po roce 2000 jsem k tomu přidal ještě měřítko 1:43, které je u sběratelů nejvíce zastoupené.

James Bond a vozítko tuk tuk.James Bond a vozítko tuk tuk.Zdroj: Deník/Jana KotalováMáte i originální krabičky?

Ano, zachovat je je daleko větší kumšt než to autíčko, protože málokdo si krabičku z 50. nebo 60. let nechal. Originální obaly mají větší hodnotu než ta autíčka a největší hodnotu má originální krabička s autíčkem.

Kolik těch autíček máte celkem?

Až bude hotová databáze, budu to vědět přesně. Takto jen odhaduji, zatím mi to vychází pro letošní rok nějakých 8,5 tisíce modelů s tím, že na příští rok plánuju instalovat poslední dvě vitríny. Konečná kapacita v příštím roce by měla být 9 tisíc modelů. Mám tady jednu vitrínu pro ukázku, jak u nás modely sbírají ostatní, podle výrobců modelů, jsou to autíčka vyrobená firmami Matchbox a Corgi. Všechny další vitríny uspořádávám jinak. Nezávisle podle výrobců modelů, ale podle skutečných aut, podle značek a jak se vyvíjely v čase. Chci vytvořit encyklopedii aut v modelech.

Z výlovu Broumaru a na sádkách v Opočně.
FOTO: Broumar byl v obležení. Lákal na výlov i rybí speciality

Vitríny máte rozdělené podle období, ale i zemí a témat. Jaké zajímavé tematické celky tu vystavujete?

Newyorské taxíky, staré americké pohřební vozy, staré sanitky, prototypy amerických aut, auta amerických prezidentů včetně dvou postav prezidentů: Eisenhowera a J. F. Kennedyho před atentátem. Všechny postavičky, které jsou tu k vidění, se prodávaly s tím konkrétním modelem. Vystavuji tu také policejní vozy padesáti amerických států. Každý stát má jinou policii - jiná auta, jiné barvy, některé státy mám zastoupené více modely. Zaměřoval jsem se jen na osobní auta, ale ty americké trucky jsou tak krásné, že jsem neodolal a mám je také.

Je stále co hledat?

Je. Témata už ale nechci rozšiřovat, úplně jako poslední jsem dělal vítězná auta Rallye Monte Carlo. Bráním se dvěma oblastem. Nesbírám vojenská auta a traktory.

Eduard Pařízek (na snímku vlevo) se díky otcově práci setkal na cestách s Karlem Gottem. Zdroj: archiv E. PařízkaEduard Pařízek (na snímku vlevo) se díky otcově práci setkal na cestách s Karlem Gottem. Zdroj: archiv E. PařízkaZdroj: Deník/Jana KotalováMáte tu i zajímavé rarity?

Tady mám prototypy ze začátku minulého století, kdy se hledaly nové cesty, nové tvary, jako pomalu kombinace auta s vrtulníkem. Toto byl nejrychlejší první elektrovůz.

Na které autíčko jste nejvíc pyšný, které máte nejraději?

Mám ho tady asi na třech poličkách, ale také ve větším provedení. Je to Renault 4 CV, je to auto, kterým mě naši vezli z porodnice, první auto, kterým jsem se vezl. A mám s ním spojené celé dětství, když jsme s ním jezdili na dovolenou ještě s tím áčkovým stanem.

Proč jste se rozhodl otevřít muzeum právě v Týništi?

Toto všechno tady je rodinný majetek po dědovi. Děda byl výrobce nábytku. Byla to firma Horčička. Vyráběl až do znárodnění v 50. roce. V Týništi u dědy a babičky jsem trávil dětství, mládí, i když vzhledem k tomu, že se museli vystěhovat, ne přímo tady, bydleli u nádraží v liďáku v malém bytečku. Až v 90. letech se nám to vrátilo, ale bez veškerého zařízení. Bydlíme v Praze a ještě chodím do práce, takže tady bývám od pátku do neděle. Ale jsem tady rád, a jak přijde penze, asi budu v Týništi ještě víc.

Z Rychnova nad Kněžnou.
Nákupy v centru Rychnova? Sehnat se tu dalo ledacos, třeba i nutrie