"Jsme teď asi ve čtvrtině," říká majitel zámku Petr Dujka a upozorňuje, že postupnou obnovou prochází i dvanáct zdejších komínů.

Nejsou jen tak ledajaké, každý měří osm metrů a podobně jako zbytek exteriéru zámku byly v minulosti vyzdobeny sgrafity. V komínech se však několik desetiletí netopilo, a tak povětrnostní podmínky a zub času dokázaly své.

"Statik a památkáři nám nařídili pět jich rozebrat po patku, tedy půdní horizont, a zvonivými cihlami opětovně vystavět. Jenže, když jsme se při rozebírání dostali do části půdního prostoru, nebylo na čem stavět! Tam už se vše drolilo, a tak se pokračovalo pomocí stromolezců a speleologů, zvyklých pracovat na laně ve stísněných prostorách. Ti vlezli do komínu a z vnitřní strany ho rozebírali tak dlouho, dokud nedorazili na zdravé cihly. Potom opětovně vše zevnitř stavěli zase až po strop, kde jejich práci přebrali zedníci," popisuje komplikace spojené s obnovou Petr Dujka.

Pak už nastoupili restaurátoři, kteří dali komínům nový sgrafitový kabát.

"Zatím se můžeme pochlubit jedním hotovým komínem. Tři další byly kompletně rozebrány a opětovně vystaveny, ale doufejme, že jednou se návštěvník pokochá pohledem nejen na unikátní zámek s novou měděnou střechou, ale i na dvanáct sgrafitových komínů," dodává Petr Dujka.

Zámek v Doudlebách nad Orlicí je unikátní právě takzvaným kobercovým sgrafitem. Sgrafita vytvořená italskými umělci jsou složená z kruhů a čtverců, tvoří kobercový vzor a podle vize lidí v tehdejší době odháněla zlé síly, duchy a čarodějnice. Zámek je ovšem výjimečný také tím, že po celou dobu své existence, vyjma období totality, zůstal v držení šlechtického rodu Bubnů z Litic, který ho založil. Petr Dujka je jedním z jeho potomků.

Kromě expozice zámku, jehož součástí je i kaple s mimořádnou koncentrací madon - je jich tu 27, areál v sezoně láká do Muzea přírodovědy a venkova, na Babiččin dvoreček a do parku.