Pro občany České republiky znamenal 21. srpen naprostou ztrátu svobody. Pamětníci budou na osudné chvíle vpádu vojsk Varšavské smlouvy stále vzpomínat.

Neuvěřitelná zrada
V živé paměti má události ze srpnového dne Jiří Mach, ředitel Městského muzea v Dobrušce. „Toho rána jsem byl jako student na brigádě v okresním archivu. Pustil jsem si jako vždy rádio. Místo obvyklých zpráv se z něj hrnuly informace, že k nám vtrhla vojska Varšavské smlouvy.

Bylo to naprosto neuvěřitelné. Zdálo se to jako nějaká sci–fi hra,“ zavzpomínal Jiří Mach. S dalšími lidmi se hned zapojil do činnosti proti okupantům. Sundávali směrové cedule, tvořili a rozšiřovali letáky.

Kolona vojsk projížděla Dobruškou 22. srpna. Vojáci nechápali, proč jsou na ně obyvatelé oškliví. „Lidé se na ně vrhli. Jeden z ruských vojáků plakal, nechápal to. Dal jsem mu leták v ruštině, nemohl tomu uvěřit. Ptal se, jestli je to pravda, tekly mu přitom slzy,“ vzpomíná Mach.

Atmosféra strachu
Tehdejší situace byla velmi vypjatá. „Můj kolega přiběhl k jednomu autu a diskutoval s ruským důstojníkem. Ten na něho namířil pistoli. Najednou se ale kolona pohnula a auto odjelo. Mohlo to dopadnout všelijak,“ popsal nebezpečí ředitel muzea.

K osudným chvílím mají v muzeu k dispozici jen velmi málo fotografií. I v devadesátých letech byl velký problém je sehnat. „Atmosféra strachu byla natolik silná, že lidé ty fotky nejspíš zničili,“ podotkl Mach.

Národ by si podle něho měl připomínat každou dějinnou událost. „Pro moji generaci to byla věc zásadní, ovlivnila život každého z nás. Ničilo to celou společnost,“ řekl Jiří Mach. Dále dodal, že pro mladé je to už hodně vzdálené, správně jim vysvětlit minulost je velmi obtížné.

Kvalifikovaní lidé v té době často nemohli vykonávat svou práci. Zažila to i Jana Albrechtová z Častolovic. „Učila jsem na gymnáziu v Kostelci nad Orlicí, byla jsem ruštinářka. Dala jsem se hned do překladů proti okupantům,“ objasnila Albrechtová.

Kvůli své činnosti proti vpádu vojsk byla po roce 1970 propuštěna ze školství. Sehnat práci ve školství pro ni pak nebylo jednoduché.
Srpnovou situaci hodně lidí nedokázalo pochopit. „Moje tříletá dcerka se mě tenkrát ptala, jestli to jsou ti hodní, nebo ti zlí. Dříve to byli osvoboditelé, teď to byli ti zlí,“ zavzpomínala Jana Albrechtová.

Na minulost by se podle ní nemělo zapomínat, lidstvo by se z ní mělo poučit. „Nemělo by se opakovat to, aby se lidi neuměli postavit zlu, aby byli zbabělí,“ zakončila pamětnice Albrechtová.

Velké zklamání od lidí, kterým důvěřoval, pocítil před čtyřiceti lety a v následujím normalizačním období grafik, karikaturista Josef Poláček, rodák z Dobrušky, který nyní žije ve Varnsdorfu:
„Byl jsem zařazen k těm, kteří neprojevili nadšení ke vstupu spřátelených armád. Nesměl jsem psát do novin a zveřejňovat kreslený humor."

(gaš)