To, k čemu zdejší krajkářky potřebují herduli a paličky, k tomu ji stačí sprej a šablona. Dílo krajkářek z různých zemí světa přenáší na nezvyklá plátna do ulic a někdy i v podstatně větším měřítku. Krajka, která má ve skutečnosti velikost sedm krát sedm centimetrů, tak teď pokryla díky polské výtvarnici NeSpoon plochu mnohem větší, šítovou zeď domu v centru Vamberka. V blízkosti hotelu Krajka a Krajkářské školy a není to tak daleko ani do Muzea krajky. Krajka je tu zkrátka hodně koncentrovaná a velkým fenoménem, který si žádá i velkých formátů. A tím je dozajista i jméno NeSpoon, jejíž dílo se objevilo už ve více než 100 městech, ve čtyřech desítkách zemí na pěti kontinentech.

„Tato práce mi zabere pět dní. Je to velmi krásné,“ pochvaluje si sympatická blondýnka se sprejem v ruce, kterým na obří plátno zdi domu ve Vamberku tvoří krajkový vzor. Pomáhá ji přitom vysokozdvižná plošina.

Krajky na ulici jako street art

Jak prozrazuje, ve Vamberku je poprvé. Malování ji uchvátilo před patnácti lety. „Tak před patnácti lety jsem začala vytvářet malé keramické krajky na ulici jako street art. A o rok později jsem vytvořila první nástěnnou malbu s krajkou. A protože dnes tvořím pouze krajky po celém světě, vždy lokální, zde jsem navštívila krásné muzeum ve Vamberku,“ vysvětluje NeSpoon.

Volba padla na motiv krásné krajky od Marie Sedláčkové Serbouskové. „Jako první vytvořila ve 20. letech 20. století moderní designové krajky. Není to příliš starý vzor, ale je to místní vzor, který ctí tradici krajky zde ve Vamberku,“ podotýká NeSpoon.

Na to, že se ji podařilo přivést právě do Vamberka, je město pyšné. Vždyť její veřejná umělecká instalace byla k vidění po celém světě, včetně výstavy Expo v Dubaji 2020, v Evropském parlamentu a muzeu Louvre-Lens ve Francii.

NeSpoon a Urban Art Festival 2022. | Video: YouTube

„Tvořím na pomezí městského umění, malby a tradiční keramiky. Krajkové vzory se staly mým charakteristickým stylem. Všechny mé práce inspirované uměním krajkářství jsou hledáním těch nejjednodušších kódů krásy a harmonie. Symetrické krajkové vzory mají hypnotizující charakter, pocházejí ze světa přírody, jsou všude kolem nás, v kališích květin, kostrách mořských tvorů, sněhových vločkách, ve vzorech malovaných mrazem na oknech. Jsou univerzální a rozpoznatelné po celém světě, ve všech kulturách. Často jsou spojovány s rodinným domem, dětstvím, bezpečím, starými dobrými časy. Věřím, že moje díla na motivy krajek vyzařují dobrou energii, lidem se prostě líbí a usmívají se, když je vidí. V jiné rovině lze moji tvorbu vnímat jako symbol propojení lidí a kultur,“ přibližuje svou práci umělkyně z Varšavy, v níž je obsažen i výrazný ženský aspekt.

„Odborná komise vybrala jednu z nejkrásnějších krajek, která se tam doopravdy bude hodit. Motiv je od Marie Serbouskové Sedláčkové, rodačky z nedaleké Javornice. Byla propagátorkou moderní paličkované krajky. Hodně čerpala ze Slovenska, kde byla na studijních cestách, a proto se v jejích krajkách opakuje určitý cyklický vzor, který třeba i teď je typický pro to Slovensko. Krajka je o velikosti přibližně sedmkrát sedm centimetrů. Máme ji vystavenou ve stálé expozici Muzea krajky. Z technického hlediska je krásné, že NeSpoon si do ní vložila své prvky, které jí jdou lépe v uvozovkách stříkat než nám paličkováním. Vidím tam tedy prvky, které v té krajce úplně nejsou, ale na té zdi vypadají úžasně,“ pochvaluje rodící se dílo Martina Rejzlová z Muzea krajky.

Uvažovalo se prý přitom, že by bylo vhodné využít jako motiv vláčkovou krajku, která je pro Vamberecko typická a díky níž se zdejší tradice dostala na seznam nehmotného kulturního dědictví. „Ale zvítězila Marie Serbousková Sedláčková, protože jak ta její malá krajka, tak ta velká přestříkaná na tu fasádu budou mít obrovský příběh,“ dodává Martina Rejzlová.

O Marii Serbouskové Sedláčkové

Byla průkopnicí moderního krajkářství. Na počátku 20. století začala propagovat v krajce barevnost, Začala paličkováním ze lněných barevných přízí a chtěla, aby krajku běžně používal každý člověk, takže na stůl, na ložní povlečení… A její krajky mají určitou typičnost díky právě i tomu Slovensku. Byla ženou malíře Vojtěcha Sedláčka. My se snažíme u nás v muzeu dokumentovat jak její tvorbu, tak hlavně i podvinky a vzory, podle kterých krajkářky paličkovali. Měla síť svých kartářek a v nedaleké Javornici je i Památník manželů Sedláčkových. Tam vidíte jejich souznění, v jakém prostředí žili a tvořili. 
Martina Rejzlová, Muzeum krajky

„Tuto budovu jsme vybrali z toho důvodu, že vlastně je na ni nejlepší výhled, pokud se přijíždí do centra města směrem od Ústí nad Orlicí. Je to na dobře viditelném místě, chtěli jsme, aby něco uvnitř města bylo hodně výrazné. Mělo by to jasně dát najevo, že se k této tradici hlásíme. Krajka je tady skutečně hodně koncentrovaná. Zároveň to má i ten efekt, že tady na tom místě dřív byla taková nevzhledná reklama. Takže vlastně se podařilo něco zlepšit,“ hodnotí starosta Vamberka Jan Rejzl.

Jak přitom prozradil, chystá se také rekonstrukce Krajkářské školy. Ale o ní až příště.