Za oponou dobrušských dějin
Byl – nebyl. Stejně jako v klasické pohádce by mohlo začít i vyprávění o dávném hradu na území dnešní Dobrušky. Spor o existenci či neexistenci dobrušského hradu začal již v 19. století, tedy v dobách, kdy se lidé začínali intenzivněji zajímat o minulost, tedy i o minulost jednotlivých měst, obcí a regionů. Dnes máme k dispozici několik kronikářských a podobných zápisů, které se hradem v Dobrušce zabývají.
Pamětnice děkanství
Jedním z nejdůležitějších je nepochybně Pamětnice děkanství dobrušského, sepsaná Josefem Mnohoslavem Roštlapilem. Pohled vlasteneckého kněze na dějiny byl silně ovlivněn myšlenkami národního obrození a najdeme zde i patrné stopy romantismu.
V Pamětnici najdeme následují slova. „Kromě župních hradů byli menší soukromí hradové v těchto starých dobách, někdy i po těch jmenovaní a nazvaní, k. p. Libušín po Libuši, Tetín po Tetě. Takový hrad byl na konci nynější Pulické ulice, kde teď stojí mlýn tak zvaný Hradčanský neb na Hradčanech, jakž tomu nasvědčuje poloha, tj. vejsadek zemský se tří stran potokem a příkopy otočený a k němu připojená pláň hojným popelem prostoupená, na kteréž Zde nalézá stavení, jemuž se až podnes Na baště říká.
Hradčany nám připomínají hradiště, místo hražené, kdež zámek – původně snad jen dřevěný – se dvorem poplužním stával.“
Romantizující představy
Již z tohoto textu je patrné, že Roštlapil jako historik 19. století byl silně ovlivněn nejen Kosmovou kronikou, ale také určitou dávkou romantismu, který leckdy viděl chtěné a v němž přání bylo otcem myšlenky. Nemějme mu to za zlé, jeho dílo si zaslouží obdiv a dodnes je krásným a poučným čtením.
Existence dobrušského hradu, k němuž se vracely další generace regionálních historiků profesionálních i amatérských (včetně např. Aloise Beera, který si dobrušský hrad dokonce namaloval), nebyla nikdy prokázána. Autorita v tomto směru nejvyšší – archeologie – na území města Dobrušky žádnou takovou stavbu neodhalila a její zmizení beze stopy je značně nepravděpodobné. A tak se spokojme s ne sice senzačně zajímavým, ale o to poctivějším poznáním, že dobrušský hrad je zkrátka dílem romantizujících historických představ a že skutečné sídlo pánů z Dobrušky bylo někde jinde. Kde, to opět nevíme. Možná, že to některý z budoucích detektivů minulosti zjistí, možná že ne. Ale i neodhalená tajemství patří do zkoumání dějin a činí je zajímavým a přitažlivým pro každého, kdo má jen trochu představivosti a fantazie, která činí život zajímavějším.
