Tak tedy napovím: společnou výstavu v lapidáriu v Dobrušce, která byla před nedávnem slavnostně zahájena a také to, že tvořit vesměs začaly díky velké náhodě.

Zatímco Libuše Prokopová (bývalá kreslička map) vyrábí krásné šperky, Vendula Mlatečková (bývalá řidička náklaďáku) pro změnu marionety, loutky a plastiky a profesionální kadeřnice Dana Štěpánová (vřele doporučuji) zase zajímavé koláže.

Všechny tři výtvarnice se spojily, „obsadily“ výstavní prostory lapidária v Dobrušce, a tak vznikla zajímavá výstava, která bude přístupná až do konce měsíce května.

A co o své tvorbě prozradily? Libuše Prokopová začala se šperky „na popud“ dráteníka, který sedával před svým krámkem v Pardubicích vedle Katastrálního úřadu, kde ona jeden čas také pracovala, a drátkoval.

„Tam jsem se snažila okoukat jeho techniky. To byl první podnět k činnosti, kterou jsem postupně sama zdokonalovala a vymýšlela,“ říká o svých uměleckých začátcích.

Vyrábí přívěsky, náhrdelníky, náušnice, brože a jsou to kousky velice originální a jedinečné, v nichž se nezapře, u koho se – alespoň vizuálně – učila.

Vendula Mlatečková se živila několik let jako autodopravkyně – zvláštní povolání nejen pro ženu, ale i pro počítač, protože kontrola textu mi okamžitě toto slovo podtrhla. Aby se nebála o tržbu, kterou vozila s sebou, vyrobila si velkého hadrového spolujezdce a tím vše začalo.

Loutky a marionety jsou vlastně pokračováním onoho prvního panáka, představujícího osobního strážce v kabině náklaďáku.

Chcete-li pro někoho blízkého výjimečný dárek v podobě loutky – dvojníka, neváhejte, právě tato výtvarnice splní vaše přání (rozhovor s ní přinese Deník v nejbližších dnech).

A Dana Štěpánová? Celý dospělý život zkrášluje hlavy dam i pánů, barví, někdy nakrucuje, jindy natahuje jejich kadeře, hlavně však dennodenně bere do ruky nůžky a vlasy stříhá.

Když před mnoha lety, v roce 1997, onemocněla a neměla doma do čeho „píchnout“, možná spíše „střihnout“, vzala nůžky a začala vystřihovat obrázky z časopisů.

Ten den vzniklo její premiérové dílo – nazí letící muži, které dychtivě sleduje poodhalená sedící žena.

Od té doby vytvořila mnoho desítek koláží plných symbolů a pestrobarevných asociací. Základem jejích „montáží“ jsou postavy, obličeje, hlavy, kolem nichž se točí často neuvěřitelný děj.

„Baví mě vytvářet všelijaké příběhy. Dávat k sobě věci, které by mě k sobě dát normálně nenapadly. Je to hra,“ říká třetí z vystavovatelek.

Dana Ehlová