„Cvičil jsem i krkavce do filmu Rumburak. Jmenoval se Jack, s kolegou jsme ho učili třeba psát na stroji. Naposledy jsme dělali Sedmero krkavců, třicet let jsem vychovával zvířata pro film a přitom jsem dělal i sokolnictví,“ vysvětluje Viktor Čahoj, který svou prací pomáhal tvůrcům mnoha dalších známých filmů a pohádek, jako například 7 dní hříchů, Něžné vlny, Král sokolů, Anděl Páně či Z pekla štěstí.

Do Opočna přivezl Terku, mládě orla skalního: „To je moje miminko, můj odchov, mám ho druhým rokem. Tito ptáci dospívají okolo pěti, šesti let. Už jsem tady byl s jeho maminkou před šestnácti lety.“

Sokolnictví je náročnou zálibou. I na čas. „Neustále se o dravce musíte starat. S výcvikem orla se začíná hned v prvním roce jeho života a trvá stále. Je důležité, aby si zvykli na lidi, nebáli se jich,“ říká.

Sousedům pak nesmí chybět trpělivost, křik dravce pod okny nevydrží každý. A co rodina? „Podporuje mě, když nejsem doma, postará se,“ dodává sokolník. Ani jeden ze synů však v jeho šlépějích nejde, vědí, co to obnáší.